Tak jsme se z médií dozvěděli, že pražský tramvajově silniční Libeňský most přes Vltavu byl po několika letech opět pro tramvaje uzavřen pro havarijní stav. I když jde o poslední most v kubistickém slohu v Evropě, chráněnou technickou památku a byl postaven za tolik velebené Masarykovy první republiky, takže by neměl být ideově závadný, zdá se, že proautomobiloví vládci Prahy neopustili myšlenku jeho zbourání pro havarijní stav, aby ho mohli nahradit novým, dvakrát dražším a širším mostem, po kterém by mohlo jezdit podstatně víc aut a podstatně více zatěžovat životní prostředí a veřejné zdraví ve svém širším okolí.
Asi 7 let zpátky se na dopravním výboru hlavního města Prahy projednával stav pražských mostů. Z předloženého rozboru táhl mráz. Pět mostů – lávek – v sedmém, tj. havarijním stavu (některé už byly mezi tím strženy, Trojská se zřítila do Vltavy, což způsobilo dvě těžká a dvě středně těžká zranění po ní právě přecházejících osob), 6 (slovy šest) tramvajově silničních mostů přes Vltavu bylo v šestém, předhavarijním stavu, podobně na tom byl silniční most Míru ve Zbraslavi a navzdory řadě oprav též historický Karlův most. V šestém stupni byly mosty Libeňský, Hlávkův, Švermův (dnes Štefánikův), Čechův, Prvního máje (dnes Legií) a Palackého. Kromě nového Holešovického mostu jde o všechny tramvajově silniční mosty přes Vltavu. Zlá vizitka práce Technické správy komunikací (TSK), která se ale logicky brání, že o větších, natož velkých investicích do dopravní infrastruktury v Praze rozhodují její radní a zastupitelé. Ti ve své většině mají zcela jiné starosti.
Mimo vliv pražského správce – TSK – byly v Praze v žalostném technickém stavu také železniční mosty Negrelliho viadukt, Vyšehradský a Bránický most, za generálku by se nezlobil ani Holešovický železniční most.
Rozum na Mariánském silně deficitní
Rozumná společnost přivedení mostů do havarijního a předhavarijního stavu nepřipustí. Pokud se tak přece jen stane, přistoupí k jejich urychlené rekonstrukci. Ne tak pražští radní a zastupitelé, kteří se zřejmě inspirují v pověstném českém Kocourkově nebo ve Spojených státech amerických, kde si na havarijní stav značné části dopravní infrastruktury opakovaně a bez úspěchu stěžuje i tamní nechvalné ministerstvo obrany – Pentagon.
Nové Hřibovo vedení Prahy od roku 2018 rozhodlo generální opravy těchto mostů odložit. Kromě středně velké, už rozjeté opravy Hlávkova mostu a určité opravy Karlova mostu a nezávisle na vedení Prahy uskutečněné generální opravě Negrelliho viaduktu a probíhající generální opravě Bránického mostu (obě v režii Správy železnic) se Hřibovo vedení soustředilo na generální opravu Barrandova mostu na Jižní spojce, který tehdy byl ve 4. technickém stupni. Čas generální opravy se po 30 letech intenzivního provozu naplňoval, ale bylo diletantství ho upřednostnit před generálními opravami tramvajově silničních mostů v Praze v předhavarijním stavu. Že by příspěvek k tzv. evropské dopravě či k programu klimaticky neutrální Prahy? To snad ne. A to i s vědomím, že autoři programu klimaticky neutrální Prahy ignorovali i tak zásadní věc, jako je dopravní indukce, tj. další doprava vyvolaná stavbami nové dopravní infrastruktury, takže slibovali nemožné. Vzorem snad nebyl projekt PPP (spolupráce soukromého a veřejného sektoru) péče o dálniční Morandiho most z 60. let v italském Janově, který před lety skončil zřícením jeho části s více než 50 mrtvými pro hrubě zanedbanou údržbu, resp. kořistění státem draze placenou soukromou firmou.
Řádná péče o mosty nehrozí
Celkem vzato, mnoho se toho od té doby v Praze nezlepšilo, přitom po volbách 2022 se z pirátského primátora Hřiba stal první víceprimátor a radní pro dopravu. Nejvýznamnější rekonstrukce mostů (železničních) probíhají v režii Správy železnic. V posledním roce Správa železnic řeší rébus: Vyšehradský železniční most je natolik zchátralý, že je prakticky za rozumných podmínek neopravitelný. Je přitom též chráněnou technickou památkou. Přesto naléhavě potřebuje výměnu spojenou s rozšířením o třetí kolej, jinak se může stát to nejhorší. Provoz se na něm zcela zastaví a dojde k obrovské dopravní kalamitě s negativním přesahem na životní prostředí a veřejné zdraví. Od loňského prosince na něm vlaky mohou jezdit již jen rychlostí 20 km za hodinu a nesmí přes něj jet dva vlaky proti sobě, takže došlo k omezení železniční dopravy. Hrozí, že havarijní stav Vyšehradského mostu si vynutí zcela na něm zastavit provoz. Přitom vzniklo silné hnutí za jeho zachování a generální opravu coby technické památky. Silně mu naslouchají i pražští radní. V této souvislosti Správě železnic není co závidět. Co takhle Vyšehradský železniční most rozebrat a postavit o kus dál, třeba v Modřanech, co by most pro pěší a cyklisty?
Nelze tvrdit, že pražští radní pro pražské mosty přes Vltavu nedělají vůbec nic. Prosadili a zahájili výstavbu Dvoreckého tramvajového mostu, spojeného s cyklostezkou a stezkou pro pěší. Prý nezopakují špínu někdejšího vedení Prahy Pavla Béma, které slibovalo pouze tramvajový most přes Vltavu v Holešovicích a poté jej změnilo na tramvajově silniční, aby se snad v Troji lidem neulevilo od aut. Přesto nevidím důvod jásat. Z asi 35 navrhovaných tramvajových tratí má ta s názvem Dvorecký most nejvyšší měrné investiční náklady (protože jde o most, tak to těžko překvapí) a jen malý dopravní význam – u tramvají odlehčení přetíženému Palackému mostu. Tedy, pokud radní nepočítají s tím, že se Palackého most poroučí do věčných lovišť. Ještě dlouho na nový Dvorecký most nebude navazovat tramvajová trať Jeremenkovou ulicí na Budějovickou a Pankrác, která by mohla zvýšit jeho dopravní význam.
A stávající tramvajově silniční mosty dál chátrají a sunou se z předhavarijního stavu do stavu havarijního. Veřejnost o tom samozřejmě informovaná není. Praha prý může ve velkém rozhazovat a také tak činí. Jen občas se někteří zastupitelé nad některými nesrovnalostmi pozastaví. Na loňském prosincovém zastupitelstvu někteří nechápali, jak je možné, že se náklady na terminál veřejné osobní dopravy Praha Smíchov vyšplhaly z dvou na osm miliard korun. S daní z přidané hodnoty jde o více než 10 miliard! Být to za socialismu, už by tam byli »vlčáci« (pracovníci tehdejšího Výboru lidové kontroly), jemuž dnes přibližně odpovídá Nejvyšší kontrolní úřad. Nejspíš by padala i trestní oznámení. V pražském Kocourkově to sice hodně zapáchá, ale jinak vládne klid…