Narodil se jako Ernesto Guevara 14.června roku 1928 (některými historiky je uváděno pravdě podobnější datum 14.5. května) v argentinském Rosáriu jako první z pětice sourozenců. Již v době studií medicíny rád cestoval a při svých cestách po Argentině a později po Latinské Americe poznával neutěšitelný stav vykořisťovaného obyvatelstva. Čtením Marxe, Engelse, Lenina a Stalina docházel postupně k přesvědčení, že jediným východiskem ke zlepšení života obyčejných lidí je ozbrojený boj a svržení diktatury, které s pomocí USA v té době ovládaly nejen jeho zemi ale celou Latinskou Ameriku. Když po seznámení se s bratry Castrovými zjistil, že mají stejné názory a cíl svrhnout nenáviděnou diktaturu na Kubě, neváhal a přidal se k jejich Hnutí 26. července a spolu s nimi a několika stejně smýšlejícími a odhodlanými připlul na lodi Granma na Kubu, kde zahájili ozbrojený boj. Neodradili je ani počáteční neúspěchy a ztráty nejbližších soudruhů a s velkou pomocí obyvatelstva vstoupili tito barbudos, vousáči, po boji s batistovou soldateskou, prvního ledna 1959 do Havany. V té době již Che, co by přesvědčený komunista patřil k nejbližším spolupracovníkům Fidela Castra a jako velitel útoku na obrněný vlak mu ze Santa Clary oznamoval jeho likvidaci a definitivní pád nenáviděného diktátora. V letech 1961-1965 byl ministrem průmyslu, kde jedním z jeho poradců byl i Waltr Komárek pozdější ředitel Prognostického ústavu v Československé socialistické republice a po „sametu“ i místopředseda vlády ČSSR. V roce 1966(?), to již byl Che na ozbrojené misi mimo Kubu, Československo na tajno navštívil.
Mohl mít pohodný život a užívat si postavení a získané autority, ale to by nesměl být Che. Revolucionář každým coulem toužící po spravedlivém světě. A tak se vydal za ozbrojeným bojem nejdříve do Afriky a po neúspěchu v Kongu se s nejbližšími druhy přesunul do Bolívie, aby zde zahájili partizánskou válku proti tehdejšímu režimu. Doufali, stejně jako na Kubě, s podporou obyvatelstva. Žel k tomu nedošlo. Přestože partyzáni dosáhli dílčích úspěchů jednotka byla stále více oslabována boji s vládním vojskem, a nakonec v přesile a zradou podlehla. Někteří spolu s Che padli do zajetí. Byl to jejich poslední nerovný boj. Byli zadržování v místní škole v obci La Higuera. Otázka, co se zajatci? V tu samou dobu bolivijský prezident generál R.B.Ortuňa obdrží od amerického velvyslance vzkaz z Washingtonu, že je nutné Che a jeho zbylé druhy zlikvidovat tak, aby to vypadalo že padli v boji, nikoliv že byli popraveni. Američané nedoporučují nechat při životě tak nebezpečného vězně a pak je třeba jeho smrtí zasadit drtivou ránu Fidelu Castrovi. Když jeden z vojáků odmítne popravu spoutaného Che vykoná ji 9.října 1967 Mario Terán a ránu z milosti přímo do srdce vypálí seržant Huanca. Sezvaným novinářům jsou ukázána těla partyzánů, kteří padli v boji nikoliv popravou. Je konec, zbývá zamést stopy. Jako důkaz smrti Che mu jsou uřezány ruce a sejmuta posmrtná maska. Těla všech popravených byla tajně uložena do společného hrobu. Po letech pátrání byla vyzdvižena a na Kubě uložena do mauzolea Che Guevary v Santa Claře. Zde se každoročně za účasti tisíců občanů i zahraničních hostů koná tryzna k uctění jejich památky. Na tomto pietním místě jsem sám měl možnost poklonit se a vzdát hold komandantovi Che a dalším jeho spolubojovníkům, kubánským hrdinům. Jejich oběti nebyly marné. Rodná zem se vydala socialistickou cestou a dodnes i přes desetiletí trvající hospodářskou blokádu ze strany USA je příkladem zemím které by ji chtěli následovat.
Pavel Pilný
P. S.: Život je plný paradoxů a jedním z nich je skutečnost, že kubánští oční lékaři před lety vrátili zrak jednomu z katů Che Guevary, když v Bolívii takovéto zákroky v té době neprováděli.