Další školní rok za námi a s ním je za námi i další ministr školství. Tentokrát odešel Petr Gazdík (STAN), který kvůli kontaktům s obviněným podnikatelem Michalem Redlem z kauzy Dozimetr podal demisi. Začátkem prázdnin ho střídá Vladimír Balaš, který je na hony vzdálen problémům regionálního školství, zato má pozoruhodné zkušenosti z působení na vysokých školách. Například jako děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni umožnil svého času studium předsedovi někdejší Unie svobody Janu Rumlovi, přestože nedosáhl v přijímacím řízení požadovaného počtu bodů. Novinářům k případu nyní sdělil, že se nemá za co stydět. Zvláštní přístup budoucího ministra školství, právníka a poslance hnutí STAN…nebo snad pravidlo?
Od listopadu je to 24. ministr školství, uvidíme, s čím přijde a jak dlouho vydrží. Každý z jeho předchůdců se chtěl svými novinkami zapsat do historie. A tak změny se střídaly, jak na běžícím pásu. Nejdřív se zrušily osnovy a místo nich učitelé na koleně vytvářeli školní vzdělávací programy. Malér byl, když se dítko se svou rodinou přestěhovalo a změnilo školu. Po vzoru USA jsme se začali honit za co nejvyšším počtem vysokoškoláků. K tomu bylo potřeba zrušit dílny na základních školách, dát zelenou rozvoji gymnázií (včetně víceletých) a likvidovat učňovské a odborné školství. Po letech se zjistilo, že nám chybí řemeslníci a techničtí pracovníci, takže kraje na vlastní pěst začaly učňovské školy zase obnovovat. Aby mohl každý získat maturitní vysvědčení, odepsaly se státní přijímací zkoušky. Po čase se znovu obnovovaly. To samé bylo se státní maturitou. Všechno to ztřeštěné rušení a zase obnovování stálo obrovské miliony. Rozkvět ovšem zažívaly soukromé a církevní školy, alternativní způsoby výuky všeho druhu či domácí „individuální“ vzdělávání. Naopak speciální školy to tvrdě odnášely. To když hlavy ministerské pomazané, ruku v ruce s všemožnými neziskovkami, vyhlásily inkluzi stůj co stůj. Dodnes to odnášejí děti i učitelé. Další z trendů byla svobodná výchova, ve stylu milé dítko, dělej si, co chceš, a ty, učiteli se neopovažuj zvyšovat na něj hlas či ho přetěžovat. Na černé listině se ocitlo biflování i zadávání domácích úkolů.
Výsledky všech těchto amatérských pokusů jsou známé. Snižující se kvalita vzdělávání, problémy ve třídách, nárůst šikany a dalších negativních jevů mezi dětmi a mládeží. Administrativou zahlcené školy i školská zařízení, nemluvě o problémech se začleňováním dětí ukrajinských migrantů, jež neumí slovo česky, do běžných tříd. Na pokraji sil jsou z toho všeho učitelé i rodiče. Ti navíc platí, jak mourovatí. Ke všemu současnému zdražování ještě školní pomůcky, pracovní sešity, obědy, družinu, školní výlety, školy v přírodě, letní tábory, jejich ceny se šplhají do závratných výšek. KSČM odmítá, aby se rodiny s dětmi propadaly do chudoby. Navrhovali jsme zrušení poplatků za pobyt v mateřské škole, školní družině a školním klubu. Prosazovali jsme, aby učebnice a základní pomůcky, a to i na středních školách, byly pro žáky a studenty zdarma, aby obědy v mateřských školách a na prvním stupni základních škol byly poskytovány bezplatně, aby zájmová a sportovní činnost byla všem dostupná všem a nejen těm, kdo na to mají. Že na to všechno nejsou peníze? Ale jsou. Stačilo by přijmout naše návrhy na progresivní zdanění, na bankovní a digitální daň, zdanění finančních náhrad církvím, obnovení strategického vlastnictví státu v klíčových oblastech, zamezení vyvádění peněz do zahraničí. Stačilo by přestat financovat zahraniční mise za cizí zájmy a vyhazovat miliony a miliony na zbraně pro Ukrajinu, což jenom přilévá olej do válečného ohně. Tato vláda však má jiné zájmy než jsou občané České republiky.
Navzdory všemu bych však chtěla popřát dětem a jejich rodičům, učitelům i nepedagogickým pracovníkům krásné sluníčkové prázdniny, odpočinek a nabrání sil do nového školního roku. Zároveň chci poděkovat všem, kteří se našim dětem věnují.