Ten nejprimitivnější antikomunismus se pokusil v rámci probíhající předvolební kampaně vytáhnout předseda lidové strany a jeden z vůdců koalice Spolu Marian Jurečka. V Poslanecké sněmovně přišel s pozměňovacím návrhem k zákonu o důchodovém pojištění, otevřeně namířeným proti celé řadě skupin lidí spojených s lidově demokratickým a posléze socialistickým systémem v poválečném Československu.
Konkrétně by předložená změna zásadně dopadla na důchody všech tehdejších členů československých a českých vlád, všech poslanců Národního shromáždění, Federálního shromáždění i České národní rady, všech členů i zaměstnanců Ústředního výboru Komunistické strany Československa a dále také všech příslušníků Sboru národní bezpečnosti zařazených ve Státní bezpečnosti, příslušníků Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády nebo příslušníků zpravodajských jednotek Pohraniční stráže a některých dalších skupin našich občanů. Období strávené v těchto a dalších stanovených funkcích by se dle zmíněného skandálního návrhu nezapočítávala do doby důchodového pojištění. Rejstřík osob, na které by se tato nehorázná retroaktivní diskriminace vztahovala, by dle návrhu měl vytvořit nechvalně proslulý Ústav pro studium totalitních režimů. Zápis v takovém rejstříku by pak byl navíc, dle předkladatele, vyloučený ze soudního přezkumu.
Lidovecký pohlavár a sluha současného kapitalistického režimu Marian Jurečka volá po „snížení důchodů komunistickým pohlavárům a těm, kteří v minulosti tady sloužili komunistickému režimu.“ Tvrdí dokonce, že „účelem tohoto zákona není pomsta dotčeným osobám, ale nastolení základní sociální spravedlnosti.“ V odůvodnění navíc konstatuje, že „nadstandardní odměny a z nich vyplývající vyšší starobní a/nebo výsluhové důchody vrcholných představitelů komunistické státní moci, resp. úředníků, důstojníků a zaměstnanců bezpečnostních sborů, jakož i nadprůměrné vdovské a vdovecké důchody jejich rodinných příslušníků odvozené od těchto vyšších důchodů, byly - a jsou - z hlediska společnosti, jejíž nejvyšší snahou je svoboda jednotlivce a právní stát, pro jejich příjemce nezaslouženými, nespravedlivými a nemorálními výhodami.“ Prostý fakt, že například poslanci v období socialismu vykonávali, na rozdíl od něj a jeho stotisícových platů, svou funkci na základě zákona bezplatně, přitom pokrytecky ignoruje.
Odporný nenávistný útok na důchody, a to i ty vdovské a vdovecké, mnoha tisíců seniorů tak opět jasně odhalil mimořádný hyenismus současných antikomunistů. Žádná taková hanebná snaha o antikomunistickou šikanu a diskriminaci nesmí nikdy projít!