Minuta primátora Hřiba
V úvodu čtvrtečního pražského zastupitelstva primátor Zdeněk Hřib opět popustil uzdu své nenávisti vůči Rusku. Ve dnech, kdy si lidé připomínají konec války a s úctou pokládají květiny k hrobům padlých rudoarmějců, vyhlásil minutu ticha za oběti „ruské agrese ve všech dějinných etapách naší republiky“. Pirát s primátorským řetězem na krku tak pokračuje v nenávistných útocích, ruku v ruce se starostou Prahy 6, neblaze proslulým odstraněním pomníku maršála Koněva, či s podivnou řeporyjskou figurkou, jež vzhlíží k zrádným vlasovcům. Nepopírám, že mnohé oběti je zapotřebí si připomínat. V těchto dnech bezpochyby oběti 2. světové války, včetně obětí amerického bombardování našich měst na jejím konci. Také oběti válek současných vyprovokovaných za účelem získání přírodních zdrojů, zisků a moci by stálo za připomenutí. Nebo oběti stávajícího režimu, který dostává lidi do tak zoufalých situací, takže si sáhnou na život. Oběti lidí bez domova, bez z perspektivy, bez šance žít důstojným životem. Lidí, kteří nemají z čeho zaplatit nájem, rodičů, kteří jsou v 21. století nuceni pořádat sbírky na operace svých nemocných dětí. Jenže tyto oběti jsou pod rozlišovací schopností tohoto piráta a jemu podobných a navíc – nepřináší to takové zviditelnění.
Občané mohou vystupovat, ale to je tak všechno
Jednání pražského zastupitelstva vnímají občané hlavního města jako šanci upozornit na problémy, které je trápí a které je potřeba řešit. Málokdy je však vedení města vyslyší. O tom se mohli přesvědčit i provozovatelé předzahrádek restaurací na Staroměstském náměstí a v jeho okolí, z jejichž činnosti jde do městského rozpočtu ročně zhruba 140 miliónů korun přímých plateb, když se na zastupitele obrátili s prosbou, aby jim pomohli. K problému dlouhodobě uzavřených restaurací přidala totiž Rada hl. města další ránu. V pondělí rozhodla, že vypoví provozovatelům restaurací dlouholeté smlouvy na v době mimořádných opatření dlouhodobě uzavřené předzahrádky, které jinak bývají lákavým místem k letnímu posezení, a de fakto je tak zlikviduje. Podle majitelů restaurací rada neplní své sliby. Místo slibovaných jednání, místo avizovaného přehodnocení postoje a nastavení jasného rámce přišla výpověď předzahrádek. Není pochyb o tom, že centrum města je zapotřebí kultivovat, ale předcházet musí debata. A ta koalici (Piráti, TOP a STAN – Spojené síly pro Prahu, Praha sobě) zjevně obtěžuje. Apel provozovatelů vyslyšen nebyl, na program se nedostal.
Otazníky nad hospodařením dopravního podniku
Hospodaření Dopravního podniku hl. m. Prahy a důvody zdražování jízdného – ani tento bod nebyl schválen k projednání. Přitom jde o největší městskou firmou, která zaměstnává zhruba 10 tisíc lidí a hospodaří s ročním rozpočtem 20 miliard korun. Pokud jde o cenu jízdného, nežijte v iluzích, že důvodem, proč opoziční zastupitelé požadovali bod projednat, byl záměr zastavit jeho zdražování. Naopak. Například podle ODS schválené zvýšení neodpovídá tomu, jak rostou náklady DPP, takže je potřeba zdražovat více. Zároveň požadují data a srovnání, kolik stojí vozokilometr v dopravním podniku a za kolik by to byl schopen zabezpečit soukromý dopravce. Opět tedy přicházejí se skrytým záměrem na privatizaci této služby, záměrem, který se zastupitelům za KSČM vždy v minulosti podařilo odvrátit.
Na úpravu programových priorit koalice nechce slyšet
Měsíc co měsíc zaznívá od občanů i některých opozičních zastupitelů oprávněná kritika, že vedení města posuzuje svou účelovou optikou, čemu se věnovat, přičemž to podstatné neřeší. Pozornost věnovaná nákupu vajec do škol, které nebudou moci být z klecových chovů, či zachraňování javoru/holuba na Smetanově nábřeží, je jistě chvályhodná. Přehnaná péče primátora Hřiba o zahraniční politiku, v níž se chová, jak slon v porcelánu, to už chvályhodná aktivita určitě není. Poškozuje české zájmy, zájmy obyvatel naší metropole a pochopitelně významně narušuje mezinárodní vztahy. Kdyby se se stejnou vervou věnovala koalice raději jednomu z nejpalčivějších problémů Prahy, a to je bydlení, na něž tady nemá už ani střední třída, novému územnímu plánu, či stavbě dopravního okruhu. To však zůstává nenaplněným předvolebním slibem.
Bydlení se v programu objevilo
Bydlení se však na program jednání zastupitelstva tentokrát dostalo. Přesněji řečeno dokument zvaný Strategie rozvoje bydlení v hlavním městě. Jenže na první pohled slibný materiál ve skutečnosti řešení zoufalého stavu v této oblasti nepřináší. Vytyčuje sice hlavní priority, z nich by mělo vycházet následné zpracování dvou pětiletých akčních plánů rozvoje bydlení, je tu však jedna podmínka. K naplňování strategie, resp. akčních plánů může v případě navrhovaných opatření krytých nebo spolukrytých z rozpočtu hlavního města docházet, jak je v materiálu uvedeno, vždy jen v souladu se stávajícími rozpočtovými možnostmi v jednotlivých letech. Kromě toho plán bytové výstavby činí pouhých 500 bytů ročně, což je zhruba 8 bytů na jednu městskou část. Prostě dokument pro dokument, který nepřináší nic nového a de facto nic neřeší. Jak zaznělo na zastupitelstvu, radní za 2,5 roku pouze vytvořili dokument, který odpovídá náplni práce odboru bytového fondu, navíc jde o dokument málo ambiciózní, na jehož slabé cíle ani nejsou finanční zdroje.
Hazard na pokračování
Po přestřelkách na březnovém jednání zastupitelstva předložila radní Hana Kordová Marvanová (TOP a STAN – Spojené síly pro Prahu) souhrnnou informaci o stavu projednávání vyhlášky, kterou se vymezují podmínky provozování hazardních her v Praze, s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Se zlou se potázala. Diskuze sklouzla jako obvykle především k vzájemným útokům. V nich vynikala rozlícená zastupitelka Udženija (ODS), která na radní podává předžalobní výzvu k omluvě za to, že ji a další vlivné členy ODS nařkla z lobbování pro hazardní průmysl. Ať je to jak chce, pravdou zůstává, že především zastupitelé ODS, ale také hnutí ANO dlouhodobě důrazně kritizují výpadky příjmů z hazardu. Připomínám, že proti hazardu v hlavním městě vždy bojovali v pražském zastupitelstvu komunističtí zastupitelé. Negativní dopady na děti a mládež, stále více podléhající závislostem, na rodiny a přátele gamblerů, výdaje na následné sociální dávky pro tyto zruinované a zadlužené rodiny s dětmi, nad nimiž visí Damoklův meč exekucí, kriminalita v okolí heren a řada dalších dopadů stojí svém výsledku mnohem více peněz z veřejných i rodinných rozpočtů. A jsou věci, které penězi ani vyčíslit nelze.