Nezapomínejme!

14. 5. 2020

Žijeme v májových dnech - 75 let po ukončení nejhorší války v dějinách lidstva. Ano, my žijeme. Na rozdíl od těch, kteří se svobody nedočkali, jejichž životy vyhasly pro budoucnost v míru. Žijí i ti, kteří šlapou po jejich památce, kteří lžou a znesvěcují ty nejcennější hodnoty. Urážky, lži a pomluvy na adresu padlých v této válce si zaslouží to nejtvrdší odsouzení.

Téměř 60 milionů lidských životů stála 2. světová válka. Během těchto strašných šesti let vyvraždili němečtí nacisté 6 milionů Poláků, zabili každého desátého Jugoslávce, o život přišlo 360 tisíc Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků, 650 tisíc Francouzů, 628 tisíc Řeků. Z povrchu zemského bylo smeteno 70 tisíc měst a vesnic.

Největší oběti přinesl Sovětský svaz. V rozvalinách měst, na bojištích, v gestapáckých mučírnách a v koncentračních táborech či před popravčí četou zahynulo 27 milionů jeho mužů, žen a dětí. Rudá armáda měla největší podíl v boji za mír. Při osvobozování Československa padlo 144 tisíc rudoarmějců, dále také několik tisíc Rumunů, Bulharů, Poláků, Francouzů či 200 amerických vojáků. Jen samotné osvobozování Prahy zaplatilo svým životem na 500 rudoarmějců. Mnozí z nich 9. května 1945, v den, kdy na jiných místech lidé slavili svobodu.

A nám teď chce kdejaký bezcharakterní zkorumpovaný politik, pseudohistorik či novinář vykládat, že Rudá armáda přijela do již osvobozené Prahy? Kde berou tito lidé drzost urážet a dehonestovat ty, kteří pokládali svůj život daleko od svých, daleko od domova, abychom my mohli žít… Ti padlí měli své rodiny, své naděje, sny a touhy. Namísto toho spí svůj věčný spánek v české zemi. Po celé zemi jsou rozesety hroby této války, pomníčky, z nichž za každým je lidský osud. Zastavme se u nich v tichosti, s úctou a pokorou a položme zde alespoň kytičku. Za pražské komunisty, ale i za další občany tak učiníme i my v den, který zůstane navždy zapsán zlatým písmem do našich srdcí jako Den vítězství - 9. května ve 12 hodin na čestném pohřebišti na pražských Olšanech.

Připomeňme si v těchto dnech také nanejvýš aktuální slova Julia Fučíka z jeho „Reportáže psané na oprátce“:

„O jedno prosím: Vy, kteří přežijete tuto dobu, nezapomeňte. Nezapomeňte dobrých ani zlých. Sbírejte trpělivě svědectví o těch, kteří padli pro sebe i pro vás. Jednoho dne bude dnešek minulostí, bude se mluvit o velké době a o bezejmenných hrdinech, kteří tvořili historii. Chtěl bych, aby se vědělo, že nebylo bezejmenných hrdinů. Že byli lidé, kteří měli své jméno, svou tvář, své touhy a své naděje a že proto bolest i nejposlednějšího z nich nebyla menší než bolest prvního, jehož jméno bude zachováno.“

Fotogalerie

Marta Semelová, předsedkyně KV Praha
Autor: 
Marta Semelová, předsedkyně KV KSČM Praha
Zdroj: 
KV KSČM Praha