Jsou debaty a debaty. Z některých je mi špatně. Konkrétně když sleduji licitace o tom, jestli a kolik se má přidat těm, kteří berou minimální mzdu. Copak je to normální?! Jestliže někdo poctivě pracuje, má dostat plat. A to v takové výši, aby se z něho dalo vůbec žít. Vždyť si vemte, kolik stojí nájem a všechny ty další poplatky za bydlení, kolik platíme za dopravu, za léky a zdravotní péči. Teď je začátek školního roku. Výdaje spojeně se vzděláváním jdou do tisíců. K tomu zaplacení zájmových kroužků a sportovních oddílů, školních obědů, kurzů. Každá máma ví, jak příšerné částky dává za oblečení a boty, z nichž dítě za chvíli vyroste. Z minimální mzdy 12 200 Kč to všechno člověk nemůže nikdy zaplatit. Je skandální, že žijeme v systému, kdy lidé poctivě pracují od nevidím do nevidím, a přitom jsou chudí. Musí si brát půjčky a zadlužovat se, protože jim prostě nic jiného nezbývá. Půl miliónu lidí V ČR má tři a více exekucí. Jedna čtvrtina zaměstnanců žije od výplaty k výplatě. Milión osob je ohroženo příjmovou chudobou a stejná hrozba visí nad 20 % dětí! Matky samoživitelky nemají čas pro své děti, protože si musí shánět druhé zaměstnání, jen aby vyžily a neskončily na ulici a jejich děti v ústavní péči. I tuto skutečnost dokládají statistiky. Ano, žijeme v režimu, kdy jsou děti odebírány rodinám z důvodu chudoby.
Na začátku jsem položila otázku, zda je to normální…Ano, v kapitalismu to normální je. Jedni se topí v penězích, které získávají na úkor ostatních, druzí živoří a poslouchají žvanění těch, kdo si sami přidávají tisíce (ač by za své nicnedělání měli peníze spíš vracet), zda jim milostivě přidají pár stovek. To je ta vysněná demokracie a svoboda?