Otázky pro Martu Semelovou

1. 3. 2018

1. Dvacátého druhého února zasedalo pražské zastupitelstvo. Nechci se ptát na to, co bylo zveřejněno na »pražské stránce« minulé pondělí. Zajímá mě jen jeden moment. Mluvilo se tady i o tom, že radní Wolf nezastavil znovuzřízení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, ač zastupitelstvo stavbu většinově zamítlo?

Samozřejmě, že se o tom mluvilo a vůbec se tomu nedivím. Když po mnohaletých diskuzích dospělo konečně Zastupitelstvo hl. m. Prahy v září minulého roku k usnesení, jímž vyjádřilo s obnovením tohoto sloupu netolerance nesouhlas, všichni, kdo jsme proti jeho postavení léta bojovali, sbírali petice, vystupovali, kde se dalo, jsme to uvítali. Zastupitelé rozhodli, že veškeré přípravy obnovení Mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí budou zastaveny a do 31. prosince učiní Rada hl. m. Prahy všechny potřebné právní kroky vedoucí k rozvázání smluvních závazků a k odnětí souhlasu města s umístěním sloupu. Vzhledem k tomu, že tato záležitost spadá od počátku do kompetence radního Wolfa (KDU-ČSL), logicky měl konat on. Z důvodů určitých pochybností, jestli je usnesení naplňováno, se ho v prosinci 2017 jeden z občanů v rámci interpelací zeptal, zda tomu tak je. Od radního Wolfa se dověděl, že na to má čas do konce roku. Na lednovém jednání zastupitelstva, se ho občané zeptali znovu, jenže radní Wolf přítomen nebyl a žádný jiný člen rady se k odpovědi neměl. Za pár dní jsme se pak z tisku dověděli, že usnesení splněno není, smlouvy rozvázány nejsou a Mariánský sloup tak, v rozporu s rozhodnutím zastupitelstva, stavět lze. To pochopitelně vyvolalo bouři nevole.

 

2. Takže o tom zastupitelstvo na svém zasedání v únoru jednalo?

Jak se to vezme. Jak jsem řekla, občané byli právem rozhořčeni. Během několika dnů jsme dostali spoustu dopisů a mailů, abychom žádali nápravu. Psali jednotliví občané i zástupci spolků, dokonce představitelé některých církví, konkrétně např. Církve československé husitské. Na únorovém zastupitelstvu jsem proto za klub KSČM, s řádně odůvodněným požadavkem na zařazení této záležitosti do programu jednání, vystoupila. Zdůraznila jsem přitom, že pokud je informace v tisku pravdivá, považujeme chování radního Wolfa a jeho nerespektování rozhodnutí zastupitelstva za skandální a žádáme okamžitou nápravu a vyvození odpovědnosti. Bohužel se nenašlo dost hlasů, které by náš návrh na zařazení do programu podpořily.

 

3.Jak to vůbec s tím sloupem v současnosti je?

Na to padaly dotazy během interpelací. Radní Wolf se z odpovědi snažil vykroutit s tím, že usnesení nesměřuje na něj, ale na radu, poté sdělil, že vše, co mělo být učiněno, tak učiněno bylo. Na dotaz, které smlouvy konkrétně byly zrušeny, však neodpověděl. Mrzí mě, že se nedostalo na interpelaci, k níž jsem byla přihlášena já, neboť jsem chtěla reagovat na nejasnosti v jeho odpovědích. Při projednávání programu např. tvrdil, že si nechal zpracovat právní stanovisko, z něhož vyplývá, že máme jako samospráva omezené pravomoce, takže nelze splnit vše, co vyplývá z usnesení. O pár hodin později už ujišťoval, že je vše splněno. Zajímaly by mě proto konkrétní kroky, které učiněny byly, které ne a proč. Zároveň jsem ho chtěla požádat o právní stanovisko, o něž se opírá.

 

4. Přidal se k požadavkům KSČM někdo ze zastupitelů jiných klubů?

Ano, Matěj Stropnický (SZ). Ten interpeloval ředitelku magistrátu Děvěrovou ve věci žádosti o prošetření rozhodnutí stavebního úřadu magistrátu o výstavbě mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Z odpovědi ředitelky Děvěrové vyplynulo, že usnesení zastupitelstva doručeno nebylo ani nebylo dáno jako podnět odboru stavebního řádu.  Tzn., že za účastníka řízení, tedy za město, nikdo nekonal a úřad sám o sobě konat nemůže. Bylo alespoň přislíbeno, že celá záležitost bude prošetřena.

 

5.Proč, připomeňme si, znovu postavení sloupu budí tolik zlé krve?

Sloup se stal oslavou vítězství římskokatolických spojenců na Bílé Hoře roku 1620 a stal se symbolem 300 leté habsburské poroby a násilné pobělohorské rekatolizace země. Byl a je oprávněně vnímán jako symbol náboženského a národnostního útlaku a nesvobody v pobělohorské době. Nelze se divit, že po rozpadu Rakousko-Uherska a vyhlášení samostatného Československa byl v roce 1918 stržen. Mimochodem už tehdy odborníci, historici a památkáři jeho obnovení jednoznačně odmítli. Přesto se vedou v této věci léta spory, které se vystupňovaly po zveřejnění záměru města znovu postavit Mariánský sloup k 100. výročí vzniku samostatného Československa. Osobně považuji tento nátlak určitých skupin za hrubou urážku našeho národa a vlastenců, umocněnou tím, že by měl stát na Staroměstském náměstí v blízkosti pomníku Mistra Jana Husa a zároveň místa, které se stalo v roce 1621 dějištěm popravy 27 českých pánů, kteří se postavili proti krutému násilí, bezpráví a nesvobodě.

 

6.Proč rada namísto Mariánského sloupu nenechala připravit repliku Krocínovy kašny, která je zčásti zachovaná v Lapidáriu Národního muzea a měla nepoměrně, kromě samotné sochy Panny Marie, vyšší hodnotu?

To byste se musel zeptat radních. Krocínova kašna byla vybudována na Staroměstském náměstí v letech 1591 až 1596. Počátkem 17. století se zjistilo, že mramor propouští vodu, ale opravy by stály moc peněz, tak se odkládaly. Navzdory své umělecké a historické hodnotě tak byla kašna v roce 1862 rozebrána. V r. 1895 se zvažovalo její obnovení před Rudolfinem, ale údajně se zachovalo jen asi 12 zlomků, takže z toho sešlo. Navíc červený mramor, z něhož byla postavena, podléhá podle odborníků rychlé zkáze a kopie z jiného materiálu by se výrazně odlišovala od kašny původní. Přesto v letech 1915-16 vytvořil sochař Bohumil Vlček ve spolupráci s profesorem Václavem Sixtou na základě původních návrhů a popisů kopii. Ale tím vše skončilo. Nyní je třetinová část kašny vystavena, jak jste správně uvedl, v Lapidáriu Národního muzea.

 

7.Nemyslíte, že když chtějí katolíci obnovit Mariánský sloup, tento produkt katolické podřízenosti, neměla by být znovu vztyčena socha Jiřího z Poděbrad na Týnském chrámu?

Bylo by to určitě vhodnější. Socha Jiřího z Poděbrad s nápisem „Veritas vincit“ („Pravda vítězí“) zde byla umístěna spolu s pozlaceným kalichem v 15. století, ovšem po Bílé bylo vše odstraněno a kostel připadl katolické církvi. Její zájmy se od té doby nezměnily.

 

8.Jsme v »cedulkové době«. Neměl by sloup, pokud bude přece jen oproti rozhodnutí většiny a odporu nekatolické veřejnosti vztyčen, také doplněn příslušnou vysvětlovací tabulkou, jako tomu má být z rozhodnutí dejvické radnice u pomníku velitele osvobozovacích vojsk maršála Koněva?

Dobrý nápad! Ale vážně… My v prvé řadě uděláme, spolu s občany a spolky, maximum pro to, aby Mariánský sloup na Staroměstském náměstí nestál. Stejně tak budeme dál bojovat proti doplňkové tabulce na pomníku maršála Koněva. Je to plivnutí do tváře nejen jemu, ale všem rudoarmějcům, kteří položili život za to, abychom my mohli žít.

 

9.A když už jsme u toho Koněva, Prahu jeho front osvobodil celou, nikoli jen Prahu 6. Neměla by do aktu »cedulka« mluvit i pražská radnice? Co je to za stanovisko, že nám socha nepatří, a tedy nemáme do toho, co mluvit, jak sdělil médiím pražský tiskový mluvčí?

Naprosto souhlasím. Vedení města by mělo zasáhnout proti svévoli těchto falzifikátorů historie. Ale nejen Praha. Proti stupidním cedulím a dalším aktivitám, které mají vymazat paměť národa, by se měla postavit také česká vláda a prezident ČR. Vždyť Rudá armáda osvobodila naprostou většinu území naší vlasti. Bránit historickou pravdu proti těmto vymývačům mozků musíme my všichni.

 

10.Tvrzení o tom, že se v Praze 9.května již nebojovalo, je lživé. Neměla by naprosto neinformovaná rada na Praze 6, si udělat výjezdní zasedání k památníku padlým na Barrandov, který vznikl i na paměť těch, kteří byli zavražděni právě 9.května, nebo k desce poručíka Gončarenka na Klárov, kam to mají blíž a tudíž by sem mohli dojet tramvají?

Mám obavy, že kdyby tam tito pánové vyrazili, vzali by si s sebou už dopředu svoje doplňkové tabulky a možná i růžovou barvu na přetírání pravdy. Jenže, oni než aby se s pravdou seznamovali, tak radši vyhodí 850 tisíc za vskutku „umělecké dílo“ nazvané lavička Václava Havla.

 

11.A co jiná umělecká díla v Praze? Hrozí jim také od »neumětelů« ovládajících hlavní město, anebo alespoň jeho část, »ceduličkové« ponižování?

Nepochybuji o tom a určitě nepůjde jen o cedule. Vždyť si vzpomeňte, co všechno za ta léta zničili, odstranili a pošlapali. Jan Šverma, Julius Fučík, Jožka Jabůrková, tank přemalovaný narůžovo, přejmenované ulice, náměstí, mosty. Je to hanba, jak, majíc plnou pusu hesla o pravdě a lásce, která vítězí nad lží a nenávistí, téměř 30 let veřejně a arogantně šíří lež a nenávist.

Autor: 
Haló noviny
Zdroj: 
Haló noviny