Prázdnou slámu mlátí pavlač nebo putyka. Od profesora se to nečeká. Igor Lukeš přednáší na Boston University. Historii a mezinárodní vztahy. V sobotu obšťastnil čtenáře Mladé fronty Dnes. 150 let od premiéry Kapitálu. Titulek zvolil bombastický – Marxismus: droga, iluze a násilí. Slovesné cvičení, které uvádí, je k uzívání. Co věta, to ztuhlá krusta naftalínu. Marxismus – stojí tu - - je neúspěšným sekulárním náboženstvím. A sbírkou pouček a nepodložených tvrzení, která se falešně vydává za vědu navzdory tomu, že vždy a katastrofálně prohrává. A tak vlastně jen tím, že své hodnoty nezřídka opsal z křesťanství, nakonec přeci jen zakotvil v myslích lidí různých sociálních a ekonomických vrstev. Nachází-li student plazmové fyziky a básník na platformě marxismu pocit sounáležitosti s ocelářským dělníkem nebo řidičem autobusu, pak jenom proto, že je těší víra, že jsou blízko u ´volantu dějin´.
Sám Marx prý snil, že se Kapitál stane biblí dělnické třídy (?!?). Lukeš však jaktěživ nepotkal člověka, který by mohl upřímně prohlásit, že přečetl Kapitál od začátku až do konce. Jen a jen „z rychlíku“ však zná Marxe on sám. Sotva by jinak sekundoval i tak třeskuté ptákovině, jako že Marx od roku 1867 až do své smrti o šestnáct let později nevydal nic. Ba že Kapitál nenašel čtenáře a zapadl. To až Engels prý jeho teze shrnul do pouček, kterým každý mohl rozumět. Zprvu se k nim – hleďme, hleďme - postupně přihlásila řada progresívních politiků. Pak je však Lenin povýšil na náboženství sovětského totalitního systému. To, čeho dosáhl, se mu povedlo ne díky správnosti Marxových myšlenek, ale pomocí poprav a jiných forem násilí. Pak už se marxismus-leninismus exportoval jen pomocí tanků, tajné policie, masového teroru a koncentračních táborů. Chybí už jen horor o bolševicích, kolektivizujících ženy – a požírajících malé děti. Lukeše nechali kupodivu absolvovat filozofii a historii. Na Karlově univerzitě. Je ročník 1950, takže za časů, jimž je dnes v módě říkat normalizace.
Své leporelo z agitek, poskládané pro MF Dnes, opsal od A až do Z. Je z brožurek hvězdné pěchoty, jíž se obklopil Joseph McCarthy – než se ze samého žalu uchlastal. Profesorovi i hvězdné pěchotě do něj právě hází vidle i francouzská historička Muriel Blaive. Je poradkyní vrchního velení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). V interview, nazvaném příznačně - Od totalitarismu ke komplexitě minulého režimu - říká: Zakladatelé ústavu přiznali už samotným jeho názvem, že mají politickou agendu. To se však skutečně vědeckému výzkumu samozřejmě příčí. Pokud byste se dobrali závěru, že režim byl totalitní, měl to být závěr, a ne předpoklad. Právě otevření archívů Státní bezpečnosti – říká žena, co na brožurky nedá – totiž ukázalo pravý opak toho, v co doufali Pavel Žáček a jeho spojenci, když s myšlenkou ÚSTR poprvé přišli. Byli přesvědčeni, že archívy budou svědčit o totalitě minulého režimu a rozsahu jeho zla. Čím širší výzkumy ale proběhly, tím více archívy zdokumentovaly absenci odporu, a naopak rozsah spolupráce. Namísto, aby přinášely důkazy o zlém totalitním režimu, ukazují, že mezi vládci a ovládanými probíhal neustálý proces kolektivního i individuálního vyjednávání.
Profesor zná jen dvě barvy. Pro zemi, kde vystudoval – černou jako bota. Pro svět, jemuž upsal duši – růžovou z harlekýnek. To, zač kapitalismus tepal Marx, prý zmizelo legislativní cestou a bez revolučních zmatků. Natolik, že i pracující všech typů a platových kategorií mají osobní zájem na ekonomické a politické stabilitě kapitalistických demokracií. To proto, že sociální pojištění zaměstnanců je dnes masově investováno v akciích a cenných papírech.
Nevím, jak profesor, my, marxisté, však americké noviny čteme. A máme tak z první ruky i drsnou pravdu na téma, jak finanční krize z konce minulé dekády – a její loupežnické „řešení“ – vyluxovaly právě milióny účtů sociálního pojištění. Occupy Wall Street je hnutím americké provenience. Coby mluvčí 99 procent – proti elitám, čítajícím to jediné. Profesor žije z brožurek, jimž ujíždí vlak. Globální kapitál míří směrem, o němž je Kapitál. Žene svět do pastí a pohrom, s nimiž si neví rady. Od pracující chudoby i v zemích, kam plyne většina parazitní renty – až po masový exodus z těch, z nichž ji neurvale doluje. Hvězdná hodina terorismu – a válek za „změnu režimu, rodících jen samé zhroucené státy – tomu nasazuje korunu. Ten, na jehož konto celé dílo zkázy padá, pro ně schůdné řešení nemá. Střečkuje už jen na pódiu groteskních simulací. Každá další v pořadí celý marasmus jen dál hrotí. Kapitalismus XXI. století dává Kapitálu za pravdu, tak jako ještě nic. Profesor žije z trucovité nostalgie. Legrační byla, i když platila aspoň zčásti.