Úvod
V letech 1990-92 došlo k zásadnímu zdokonalení řízení procesů ochrany přírodních složek životního prostředí, ekologizace v tehdejším Československu i v České republice (ČR). Tím došlo i k praktické realizaci mnohých nashromážděných teoretických poznatků environmentální ekonomie v praxi. Bouřlivé změny soustředily tehdy veškerou pozornost odborné veřejnosti na praktické problémy probíhajících procesů transformace společnosti, ekonomiky i ekologizace řízení. Na teoretické problémy mnohým nezbyl čas.
Tyto skutečnosti, jakož i časté volání evnironmentalistů po udržitelném vývoji (rozvoji – substainable development) při současném prosazování požadavků, jež jsou s ním v rozporu, mě vedly nejprve k napsání studie "Přístup ke koncipování trvale udržitelného rozvoje" Praha, ÚÚNV, č.k. 2768/1992, popularizované ve více statích. Vybrané problémy udržitelného vývoje řešila i 7. kap. mé zatím poslední publikované výzkumné práce Dodatky k ekologickému programu, Praha, VP, EÚ ČSAV č. 27/92.
Ke stabilizaci nového systému řízení ekologizace v ČR docházelo od r. 1993, byť přetahované mezi environmentalisty a ekonomy, resp. formujícími se velkými hospodářskými lobby, byla, je a zřejmě i bude na denním pořádku. I když dosud nápor starostí všedního dne pokračuje a vykazované úspěchy v ochraně životního prostředí v ČR i ve světě mají četné, obvykle málo uváděné problémy, zvláště co se týká neúspěšného boje s narůstajícími změnami klimatu, poškozování půdy a vodních poměrů a redukce druhové i ekosystémové biodiversity, bylo by neprozíravé zanedbávat rozvoj teorie environmentální ekonomie, zvláště pak ekonomické aspekty udržitelného vývoje, klíčové a přitom množstvím legend opředené části environmentální ekonomie. Podobně by bylo vážnou chybou zanedbávat analýzu systému ekonomických zákonů, které do značné míry regulují společenský a zejména ekonomický reprodukční proces.
Proto jsem v zásadě v letech 1993-95, v letech temné klausovské protiekologické ofenzívy, především z pozic environmentální ekonomie napsal knihu Jan Zeman – Ekonomické základy trvale udržitelného rozvoje, kterou s menšími úpravami a aktualizacemi v roce 2002 vydala Palackého univerzita v Olomouci. Mám za to, že její jádro bylo správné. To ale neznamená, že by v ní nebylo co zlepšovat. V prvé řadě je nutné se plně a mnohem důrazněji přihlásit k systému ekonomických zákonů, byť jde o oblast, která u řady zejména liberálních ekonomů a k nim se hlásících environmentalistů vyvolává největší kontroverze. Ať se nám to líbí nebo ne, ekonomické zákony, resp. soubor ekonomických zákonů významně reguluje společenské a zejména ekonomické aktivity lidské společnosti a také do značné míry podporuje nebo naopak brzdí prosazování udržitelného vývoje.
Tím spíše, že přes četné nesporné úspěchy politiky ekologizace ve vyspělých státech i v ČR zůstávají četné palčivé problémy ochrany životního prostředí. Zejména rychle postupující změna světového klimatického systému na planetě Země hrozí v nepříliš vzdálené budoucnosti překročit globální práh nenapravitelných škod a tím i učinit nastupující ekologickou katastrofu planety Země neodvratnou.
Lék na vyhrocené ekologické problémy je oprávněně spatřován v přechodu lidstva na strategii (trvale) udržitelného vývoje a udržitelného žití. Anglický development má více významů, mimo jiné rozvoj a vývoj. Protože ve studii Naše společná budoucnost šlo o politický kompromis, v české environmentální literatuře běžně užívaný překlad „udržitelný rozvoj“ je správný. Mám za to, že přesnější je používat „udržitelný vývoj“, protože „rozvoj“ ve spojení s tržní ekonomikou je nutně spojen s ekonomickým růstem a ten je ze své podstaty trvale neudržitelný, byť „trvale udržitelný ekonomický růst“ nechybí v žádné české strategii udržitelného vývoje. Sustainable development objektivně žádá i stagnaci a pokles celkové ekonomiky, nejen jejich dílčích částí, k velké nelibosti velké části ekonomů. Politiky a ekonomiky do omrzení omílaný požadavek zajistit „(trvale) udržitelný ekonomický růst“ považuji za nereálný a neslučitelný s udržitelností. Přistoupení části environmentalistů na něj připomíná kapitulaci.
Slůvko „trvale“ považuji za nadbytečné, byť se v české environmentální literatuře dlouhá léta běžně užívalo a někde i dnes používá.
Přestože máme přijatelně vymezenou strategii udržitelného vývoje a přestože se k ní dnes slovy hlásí i prozíravější politikové, skutečností zůstává, že i ti ji v praxi svými rozhodnutími velmi často popírají a znemožňují, jednak pod tlakem těch či oněch lobby, jednak pod tlakem pravidelných voleb, resp. voličů, kteří zpravidla preferují své krátkodobé, konzumně orientované zájmy před zájmy dlouhodobými, pokud si své reálné zájmy vůbec uvědomují, viz rozsáhlá volební neúčast i časté hlasování v rozporu, resp. proti svým zájmům. Roli hraje i skutečnost, že o reálném obsahu udržitelného vývoje mají dosti mlhavé představy.
Volební realita je nejen v ČR ještě o dost ještě horší, protože kromě voleb jednou za čtyři roky i dříve do dolní komory Parlamentu Sněmovny, která vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě, máme i volby krajské (1x za 4 roky), komunální (1x za 4 roky), senátní (1x za 2 roky ve třetině obvodů), do Evropského parlamentu (1x za 5 let) a nově i 1x za 5 let přímou volbu presidenta ČR, takže jdeme z jedné volební kampaně do druhé. Případné posunutí krajských voleb na volby komunální by bylo jen dílčím zjednodušením a vzhledem k souběžným volbám do třetiny Senátu by volební kampaň jen územně omezilo ve dvou třetinách senátních obvodů.
Pojem udržitelný rozvoj považuji za přesný překlad anglického sustainable development, jehož definici přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů (OSN) v roce 1987. Problémem je, že rozvoj svou podstatou nemůže být udržitelný, neboť předpokládá neustálé kvalitativní změny a neustálý ekonomický růst. Udržitelný vývoj ale vyžaduje pokles ekonomických aktivit rozvinutých států a pokles lidské populace, samozřejmě v příslušné struktuře a civilizovanými způsoby.
Pojmy udržitelný vývoj a udržitelné žití jsou si blízké, ale nikoliv totožné, a vzájemně se podmiňují. Udržitelný vývoj ekonomiky i společnosti je podmínkou udržitelného životního způsobu - žití občanů a naopak. Mají ale i své samostatné složky. S udržitelným žitím například prakticky nesouvisí výdaje na obranu, byť se v nemalém rozsahu vynakládají. Naopak ekonomicky málo významné činnosti jako je výroba a distribuce drog, alkoholu či cigaret významně destruuje udržitelné žití občanů – konzumentů těchto výrobků.
První kapitola se zabývá základními pojmy environmentální ekonomie a vztahy mezi nimi. Totiž, všeobecné zmatení jazyků se nevyhýbá ani problémům udržitelného vývoje a nejednou vážně ztěžuje diskusi.
Druhá kapitola rozebírá systém ekonomických zákonů se zaměřením na kapitalismus a socialismus. Bez jejich znalosti a vědomého využívání se budeme k udržitelnému vývoji těžko dostávat.
Třetí kapitola analyzuje základní rozpory společenského mechanismu prosazení udržitelného vývoje. Bez jejich dobré znalosti je k udržitelnému vývoji opět cesta zarubaná.
Čtvrtá kapitola načrtává možný věcný tvar udržitelného vývoje ekonomiky a společnosti. Oblíbená teze neoliberálních ekonomů, že „směrodatné je, když je výrobek či služba koupen a zaplacen“, s udržitelností velmi špatně rezonuje.
Pátá kapitola rozebírá možný věcný tvar udržitelného způsobu života občanů a vybrané ekonomické problémy jeho realizace. Totiž, suverénní spotřebitel je nejednou obávaným poškozovatelem životního prostředí, nutná je střídmost a skromnost, zejména v hmotné spotřebě.
Šestá kapitola analyzuje ekonomický pilíř udržitelného vývoje, jeho základní problémy, jeho možné nástroje administrativní, ekonomické a informační. „Blbče, je to v ekonomice!“ Ale jinak, než tvrdil v USA Bill Clinton ve své předvolební kampani.
Sedmá kapitola analyzuje sociální pilíř udržitelného vývoje včetně pozitivních a negativních zkušeností budování reálného socialismu, zejména v ČSSR. Známá teze Tomáše Garyka Masaryka: „Česká otázka je především otázkou sociální!“ ale platí všeobecně.
Osmá kapitola se zabývá problémy války a míru, resp. zabezpečení mírové budoucnosti. Jak je známo, kde hřmí děla, mlčí múzy. Samozřejmě je i vyloučen udržitelný vývoj a udržitelné žití. Zajistit mír ve světě není vůbec snadné.
Devátá kapitola v první části řeší obecné problémy reálného socialismu a udržitelného vývoje. V prvé řadě se snaží vyhodnotit pozitivní a negativní zkušenosti dosavadních pokusů o socializaci společnosti, zejména budování reálného socialismu. V druhé části řeší specifické problémy pokusu o socialistickou výstavbu se zaměřením na základní chyby, kterých se jednotlivé socializující státy dopustily.
Konečně desátá kapitola řeší některé další problémy mechanismů prosazování udržitelného vývoje v praxi. Na konci se zamýšlí nad obecnějšími otázkami, zčásti opět v konfrontaci s odkazem, resp. poučením z historie.
Knihu doplňuje závěr, soupis použité literatury, seznam tabulek a grafů a dvě přílohy – zásady zákona o dopravě a metodiky hodnocení efektivnosti dopravních staveb.
Proti existujícím studiím o udržitelném rozvoji, které velmi často staví na filosofii, že ekologicky šetrné technologie, ekologická daňová reforma, více informací o životním prostředí a udržitelném rozvoji a větší demokracie bez podstatných změn stávající společnosti se dostaneme k udržitelnému rozvoji se domnívám, že zásadní změny ve společnosti budou nutně zahrnovat i zásadní omezení plýtvání ve hmotné spotřebě ve vyspělých státech (pod tímto názvem jsou dál rozuměny někdejší země kapitalistické Evropy, USA, Kanada, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a Izrael), silná sociální a daňová politika a ukončení praxe odírání rozvojových států státy vyspělými. Zásadní otázkou zůstává, jak se k takovým změnám dostat, protože stávající manipulativní demokracie je zjevně nedostatečná a totalitní i autokratické postupy se neosvědčily. Výsledkem je, že k řešení řady problémů mechanismu prosazení udržitelného vývoje nenacházím stejně jako jiní ekologičtí experti dostatečně účinná řešení, byť to v zásadě přiznávám. Pokud tímto pomůžu překonat některé slepé uličky úsilí o prosazení udržitelného vývoje, mám za to, že kniha splnila svůj účel.
Kniha je ke stažení v příloze ve formátu PDF.
