Ano, nikoliv dva roky od chvíle, kdy ruská vojska vstoupila na Ukrajinu, ale rovných deset let probíhá v této zemi bratrovražedný konflikt mezi slovanskými zeměmi, započatý kyjevským Majdanem, podporovaným „demokratickým“ Západem.
Po uprchnutí skutečně demokraticky zvoleného prezidenta se dostala k moci s notnou pomocí ultra nacionalistických a fašistických sil garnitura, která velmi tvrdě začala s derusifikací země. Na jedné straně zákaz ruského jazyka, odstraňování soch a památek, připomínajících společnou ruskou i sovětskou historii, na straně druhé zbožnění těch, co se přidali k nacistickým hordám v jejich tažení proti Sovětskému svazu.
Pod heslem Sláva Ukrajině započal nejen hon na ty, kdož nesouhlasili, ale začala brutální vojenská agrese proti vlastnímu ukrajinskému obyvatelstvu v Donbaské a Luhanské oblasti s tisíci obětmi, jejichž hlavní vinou bylo to, že se odmítli podvolit novému kyjevskému režimu. Tyto skutečnosti se v prorežimních mediích jaksi opomněly připomenout. Nezmínili je ani nejvyšší představitelé země. Česká televize už ani nezakrývala svoji neobjektivitu a k hodnocení událostí si po celý den zvala jen aktéry s jednostranným pohledem. Viníkem je Rusko a jako takové je třeba ho společnými silami „vyspělého“ Západu porazit a basta. Chcimírové slovo nedostali a to přesto, že i nezávislí novináři a nezaujatí politici, včetně těch za oceánem, přiznávají, že konflikt nemá vojenské řešení a je nezbytné sednout ke stolu a udělat vše pro jeho zastavení.
Smýšlení představitelů státu a všech války chtivých je však jiné. Dokonce se podobně jako v případě Izraele stavíme do první linie podpory boje Ukrajinců, a to až do posledního muže či ženy. Prý pokud je nezastaví oni, na řadě jsou další státy včetně okupace naší republiky. Náčelník generálního štábu armády spolu s ministryní války hlásají, že je třeba se připravit na velkou válku a uvažují o zavedení branné povinnosti. Kanonenfutru je třeba. Jsou i tací, patrně duševně choří, kteří navrhují použít proti jaderné mocnosti atomovku. Rád bych je viděl v plné polní na linii doteku.
Války nedočkavý bezpečnostní poradce vlády militantní Pojar radí Ukrajincům přenést bojové akce na území Ruska a v případě, že nedostanou od Západu rakety dlouhého doletu s dopadem do Moskvy, mají si je co nejdříve vyrobit sami.
Ostré válečnické výroky se snaží, patrně se zkušeností důstojníka Československé lidové armády a Varšavského paktu, tlumit prezident republiky, který dobře ví, proč Rusko nelze porazit a spokojil by se s jeho vytlačením z ukrajinského území. I on však upřednostňuje vojenské řešení před jednáním o míru.
Zdravý rozum zemřel.