Být tak muškou
Poslanecká sněmovna projednala a schválila novelu trestního zákoníku, jehož součástí je i postih za propagaci komunistického hnutí, podobně jako je to u nacizmu, se sazbou až pět let natvrdo. Jde prý o vyrovnání se s minulostí neb obě totalitní ideologie mají na svědomí miliony lidí po celém světě. Novela prošla Senátem a směřuje k podpisu prezidentu republiky Petru Pavlovi. Nechci na tomto místě polemizovat o nesmyslnosti tohoto srovnání, které zajisté „obohatí“ náš trestní zákoník. Jde o nehoráznost a nedivím se, že se proti tomu ozvaly nejen komunistické strany světa, ale i respektované osobnosti a historici jak z Česka, tak i ze zahraničí, které v tom spatřují předstupeň zákazu komunistických stran jako takových, s cílem umlčovat oponenty té současné „správné“ ideologie. Na co se však přímo těším je reakce pana prezidenta, co by bývalého předsedy ZO KSČ v přípravném kurzu rozvědčíků, kteří byli školeni na vysazení do týlu v zemích za železnou oponou. Říkám si, být tak muškou poletující v prezidentské kanceláři, když mu na stůl přistála tato novela. Co se musí asi honit hlavou bývalému komunistickému kádru a jeho ženě, vystudované politručce na Vysoké škole politické v Bratislavě? Že by zrovna oba chyběli na přednáškách, co to byl nacizmus a co je komunizmus? Nepravděpodobné. Hne se v nich alespoň trochu svědomí, anebo Eva řekne Petrovi, v rámci zachování našeho blaha, táto podepiš! Osobně si myslím, že podepíše bez uzardění. Kariérista jednou je kariéristou navždy.
Budou sankce???
Jakmile se šustne něco, co se zrovna Evropské unii či zaoceánskému četníkovi nelíbí, ihned se z jejich strany vyhlašuji blokády, hrozí uvalením cel a odebráním dotací s cílem těm neposlušným ukázat, kdo je tady pánem. Jen za poslední roky jsme svědky desetiletí trvající blokády Kuby, sankcí proti Iránu či přijímání již 18. balíku sankcí proti Ruské federaci za speciální operaci vedenou proti Ukrajině. Jestliže chceme měřit stejným metrem, pak se ptám, kdy budou podobná opatření přijata proti státu Izrael? Ten jen v posledních letech v podstatě beztrestně bombarduje svými leteckými silami Libanon, Irán, Irák, Sýrii, mimo své území páchá atentáty na představitele zemí, jež jejich politice nevyhovují a dopouští se genocidního jednání proti palestinskému lidu, a to nikoliv po 7.řínu 2023, kdy byl napaden ozbrojenci Hamásu, ale po celá desetiletí, kdy brání Palestincům vzniku jejich státu. Genocida palestinského obyvatelstva v Gaze, ale i na Západní břehu Jordánu, je již tak zjevná, že ji nelze před světem zamlčet. Přestože jak USA tak i některé evropské státy a země třetího světa vyzývají Izrael k zastavení vojenské operace, která má nasvědomí na 60 tisíc převážně civilních obětí, z nichž převažují ženy a děti, nemíní dosavadní pravicová vláda vedená v Haagu stíhaným předsedou Benjaminem Netanjahu, výzvy vyslyšet. Přitom se evropská jednota drolí až tak, že Francie chce po jednání s palestinským vůdcem Mahmudem Abásem, šefem palestinské samosprávy na okupovaném Západním břehu Jordánu, uznat samostatný Palestinský stát. Přidává se Velká Británie, Malta, o změně postojů k Izraeli uvažují další. Ne tak Česká republika. Nepřijatelné, zrada, lze slyšet z úst české reprezentace, a to tak hlasitě, že Česká republika jako ortodoxní podporovatel židovského státu, nebyla přizvána k evropské iniciativě, požadující obnovení humanitární pomoci hlady umírajícím Gazanům a zastavení bojů. Proti se v médiích nejhlasitěji vyjadřuje nejen předseda vlády Petr Fiala a ministr zahraničí Jan Lipavský, ale zvláště takový „experti“ na zahraniční politiku jako je Pirát Vladimír Votápek, nebo jakýsi analytik Milan Mikulecký, či poslanec Pavel Žáček z ODS. Z nich pak vyčnívá představitel „klidné síly“ místopředseda KDU ČSL a místopředseda Parlamentu ČR Jan Bartošek, z něhož nenávist k Palestincům jen čiší. Prosím, zapamatujme si tyto válečné štváče až půjdeme k podzimním volbám.
Fialo a Pavle, tak se hájí a bojuje za národní zájmy!
Když bylo v Evropské komisi rozhodnuto, že od 1.1.2028 nesmí žádný stát Evropské unie odebírat ruský plyn,(prosím zapamatovat si dobře, že to nebyl Putin kdo zavřel kohoutky), avizoval slovenský předseda vlády Robert Fico, že pokud Slovensko nedostane potřebné záruky, že jim budou zajištěny dodávky odjinud, a to za přijatelných podmínek, nepodpoří jeho země 18. balík sankcí proti Ruské federaci. Zastavením dodávek dle jeho slov by Slovensko jednak přišlo o dosavadní tranzitní poplatky a nedodržení smlouvy s ruským Gazpromem, se kterým má Slovenská republika podepsanou smlouvu až do roku 2034, by stálo neuvěřitelných 16 miliard EUR, v přepočtu 400 mld.Kč. Nehledě na to, že přesměrování toku plynu by se zákonitě promítlo do finální ceny pro koncové odběratele, tedy „manévr EU“ by zaplatil slovenský daňový poplatník. Svůj postoj tak Fico oprávněně odůvodnil ochranou národních zájmů a nastal poprask. Co si to ten premiérek maličké východoevropské zemičky dovoluje? Zlá slova schytal nejen od ostatních lídrů EU, ale i od vlastní opozice, která ho paradoxně v jiných případech obviňuje z toho, že slovenské zájmy chrání nedostatečně. Přidala se i česká reprezentace s vytýkacím dopisem předsedy vlády Petra Fialy. Divíš se? Přispěchal s názorem soused, se kterým občas řešíme aktuální otázky vnitřní a zahraniční politiky. „Copak on, který v devadesátkách pracoval pro představitele Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta a drží mu palce dodnes, ví jak se mají hájit české zájmy?“ Kupodivu to patrně neví ani prezident republiky, když namísto posilování vlivu České republiky v Evropské unii horuje za vůdcovství Německa.
Mysleme si o postoji Slovenska a jeho předsedy vlády co chceme. Faktem je, že dosáhli díky odporu vůči Evropské komisi svého a dostalo se jim garancí, které požadovali. Ano Fialo a Pavle, tak se hájí a bojuje za národní zájmy země!
Miliardy sem, miliardy tam
Tak jsme se konečně dočkali. Summit NATO v Nizozemském Haagu schválil navýšení zbrojních výdajů na 5 % HDP, aby tak prý především vyhověl nikoliv reálné potřebě, ale americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, aby neopustil spojence v alianci. Servilita a lezení mu do zadele byla od evropských lídrů dechberoucí. Poctěn se dle vlastních slov cítil i náš generál v.v. současný prezident Petr Pavel, který se ještě nedávno vyjadřoval k milému Donaldovi nepříliš lichotivě. Nyní s ním, považte, seděl u jídelního stolu, kde spolu dokonce prohodili pár slov o bývalé Trampové ženě Ivaně, která pocházela z moravského Gottwaldova nynějšího Zlína. Neopakovatelný zážitek, jen co je pravda. Podanou ruku si patrně nemyl čtrnáct dnů. Ohromný úspěch, jásali čeští představitelé při svém návratu z Haagu spolu s prorežimními zblbovadly, zvláště když prý podepsali všichni, i ti co zpočátku váhali. Národe raduj se, cesta k míru je přes ohromné náklady na zbrojení otevřená. Co na tom, že by to měla být v roce 2035 pětina stávajícího rozpočtu, tedy přes čtyři sta miliard korun českých. Miliardy sem, miliardy tam. Jsme opět na špici válečného šílenství, vyrazme, urá. Jen tak mimochodem však všichni ti neumětelové opomněli těm v podzámčí říci, kdo to všechno zaplatí. Podle některých „osvícenců“ by to měla splácet jakási válečná daň. Přeloženo do češtiny: zdanit a zpoplatnit vše, co jde, jinými slovy odrbat ty nejzranitelnější, jen ne ty, kteří mají nejvíc. Myslíte, že to neprojde? V zemi, kde předseda vlády má problémy s procenty a ministr státní kasy neví, kolik má miliarda nul určitě. I proto musíme říci v podzimních volbách STAČILO!!!
Vítězství nebo prohra?
Když americký prezident Donald Trump začal z Bílého domu vypouštět varovné balonky o výši cel, které uvalí na země, se kterými nemají USA především vyrovnanou obchodní bilanci nebo celní rozdíly, což se týkalo i celé Evropské unie, začal nebývalý pohyb. Jednotlivé země, zvláště ty, které měly nést i stoprocentní celní zátěž, začaly jednat. Evropský vyjednavač Maroš Ševčovič ač se snažil sebevíc, mnoho nezmohl a vyjednávající pozice zůstala na desítkách procent. Šéfka Evropské unie Ursula von der Leyenová ve svých prvních reakcích zaujímala tvrdý odpor a prsila se, jak si to s Američany rozdáme, a to přímo jak se říká fifty fifty, tedy na férovku. Máme jako Evropa prý dostatečné páky k jednání, a zcela mimo realitu hovořila i o nulových clech. Nic z toho se nestalo. Naopak si z očí do očí s Trumpem ve skotském Turnberry vyslechla jeho verdikt, že to sice nebude třicet, ale „jen“ procent patnáct, přičemž 50 % cla na ocel a hliník budou platit také od začátku srpna. Ursule spadla brada, najednou vyměkla. Seděla jak oukropeček a dohodu pochválila. Sláva, vyhráli jsme, je slyšet i od vládních politiků z české kotliny. Více jsme prý dosáhnout nemohli. Prý lepší než celní válka. Díky Ameriko i za to, že jsi nám vedle celních bariér vnutila, že musíme od tebe v rámci této „výhodné“ dohody odebrat v přepočtu za 16 bilionů energetické produkty a k tomu za 14 bilionů zbraně. Koloniální uctivé poděkování a poklona. Navíc reciproční evropské celní opatření můžeš očekávat až za půl roku! Tak tomu se vážení v Evropě i u nás říká vítězství nikoliv prohra.