Hanebné a historicky neobhajitelné
Celý pokrokový svět si důstojně připomenul 80. výročí od konce 2. světové války v Evropě. Vzpomínalo se u pomníčků ve městech i zapadlých vískách, prostě všude tam kudy prošly boje nebo měli své padlé. Smutnilo se na místech největšího utrpení na popravištích a koncentračních táborech. Organizovaly se mírové pochody, řečnilo se z tribun a v mediích. Volalo se po míru, za svět bez válek.
Hold všem bojovníkům a obětem, které se nedožili míru, je zasloužený. Ať už bojovali kdekoliv nebo padli v zázemí. Jen díky jim tu žijeme. Ne jinak tomu bylo i u nás, i když atmosféru oslav notně kazili představitelé státu, kteří s pomocí většiny celoplošných médií šířili své zaručené pravdy o osvobození a následných letech po něm a za přítomnosti a pod dohledem manželského ukrajinského prezidentského páru volali po dalším zbrojení a pokračování východního konfliktu až do posledního Ukrajince. Dokonce se chlubili, kolik smrtonosných zbraní a munice jsme již dodali a ještě dodáme. Dostalo se jim poděkování a aby ne, když zelenému mužikovi přihodili do batožiny vedle munice také péči o zdraví jeho spoluobčanů. To vše v době existenčních nejistot, kdy lidé ve světě, ale i na Ukrajině a v Rusku volají po skončení nesmyslného zabíjení a mrzačení, a to i za podmínek, které nemusí být výhodné ani pro jednu stranu. Cestu k míru paradoxně musel odstartovat zámořský světový četník. K pokojnému řešení vyzýval i nedávno zesnulý papež František. Evropská diplomacie, i ta česká, buď ostudně mlčí, nebo se připojuje k silovému řešení. Je to hanebné a historicky neobhajitelné.
Něco tu smrdí, nemyslíte?
V těchto dnech média informovala, že Akademický senát Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) schválil velkou převahou hlasů návrh na odvolání rektora Vojtěcha Petráčka. Řeknete si nic výjimečného, rektoři přicházejí a odcházejí, jenže v tomto případě nejde o běžné střídání stráží, ale o dlouhodobé špatné hospodaření s finančními prostředky, a to v době, kdy nejen ČVUT, ale celé školství musí obracet každou korunu. Jak vyplývá z již dříve zveřejněných faktů, činily výdaje na právní a poradenské služby v roce 2018, kdy Petráček nastoupil do funkce, 8,8 milionu korun. V roce 2023 to už bylo 29 milionů a loni 28 milionů. Jak vidět, advokáti si mastili kapsy a nejen oni. Je mezi nimi i bývalý diplomat a současný poradce prezidenta republiky Petr Kolář, kterému, jako soukromému konzultantovi, vyplatil rektorát od roku 2022 bezmála 4 miliony korun. Za tři roky pěkná sumička, co říkáte? Je-li to cena za řádně odvedenou práci nezáviďme. Ale právě zde má Akademický senát vážné pochybnosti, zvláště když „některé služby mohly být, jak píší autoři výzvy k odvolání, poskytovány bez platné smlouvy nebo objednávky.“ Některé chybí v Registru smluv, v případě Koláře ta z roku 2022, kdy, jak sám potvrdil, již s rektorem spolupracoval. Zdroje uvádějí, že tam není ani smlouva na rok 2025, podle níž Kolář inkasuje měsíčně nadále desetitisícové částky. Za co, nelze ze smluv zjistit neboť „konkrétní úkoly budou objednavatelem zadávány ústně, a to přímo rektorem ČVUT doc. Vojtěchem Petráčkem, a plněny osobně poskytovatelem Petrem Kolářem“. Něco tu smrdí nemyslíte?
Nepřekvapivě zamítnuto!
Městský soud v Praze projednal žalobu RSDr. Pavla Pilného na Českou správu sociálního zabezpečení, kterou jmenovaný podal proti zkrácení jeho starobního důchodu na základě Zákona, kterým se upravuje postup ke snížení důchodů představitelům komunistického režimu. Žaloba byla samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou zamítnuta. Kauza, která se dotýká i dalších několika desítek postižených, z nichž někteří též podali žalobu na Jurečkovo ministerstvo, bude mít své pokračování. Dotčený podává proti rozhodnutí soudu kasační stížnost. Jeho vyjádření před soudem otiskujeme v plném znění.
Vážený Soude,
jak jsem již uvedl v žalobě, považuji krácení důchodu bývalých komunistických funkcionářů za brutální politicky motivovaný akt veřejné moci proti skupině občanů s pokusem aplikovat vůči ní princip kolektivní viny, což samo o sobě je s odkazem na Listinu základních práv a svobod porušením ústavně právních principů rovnosti a zákazu diskriminace. Ať se to maskuje jakkoliv a čímkoliv, jde jednoznačně o pomstu a trest. Veřejnost by měla vědět, že vedle profesionálních funkcionářů KSČ jsou postihování i dělníci, zemědělci, horníci, hutníci, umělci, akademici, učitelé, sportovci, lidé ze služeb a další, jejichž vina spočívá v tom, že byli členy a zúčastňovali se jednání stranických orgánů.
Navrhovatelé zákona, aby zdůvodnili krácení důchodů, se odvolávají na Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, přičemž patrně záměrně opomíjejí nález pléna Ústavního soudu, který po přijetí tohoto zákona nepředpokládá cituji „že by mohla v oblasti trestního práva hmotného anebo v jiných právních odborech vzniknout právní povinnost anebo právní dispozice státu ke stíhání určitých osob anebo k jejich postižení netrestními sankcemi“ neboť dodávám předpokladem trestního činu je vymezení jeho skutkové podstaty, což v tomto případě tomu tak není.
Na svém příkladu chci dokladovat a zároveň vyvrátit fámy, že můj důchod i důchody ostatních dotčených jsou nadstandartní. Většinou jsou průměrné jako v mém případě okolo 22 000 Kč. Byly vypočítány podle odpracovaných let, tedy doby sociálního zabezpečení a následně důchodového pojištění. V mém případě i z posledních 14 let, kdy jsem od roku 1989 až do roku 2004 pracoval jako dělník a technik. Chci upozornit, že zápočet těchto let je již jednou nabytým právem, které následně podle mezinárodních norem, kterými je Česká republika vázána, nelze retroaktivně svévolně odebrat, a to ani zákonem! K tomu patrně mimo jiné přihlédl i Ústavní soud Slovenské republiky, který účinnost obdobného zákona nejprve pozastavil a následně jej prohlásil jako neústavní.
Vedle právního odporu vůči krácení starobních důchodů mi vážený Soude dovolte učinit jednu poznámku. Komunisté nebudovali socialistický režim sami, ale spolu s ostatními politickými stranami včetně dnešních lidovců a socialistů, sdruženými v Národní frontě, a to nikoliv pro elity, ale ve prospěch všeho lidu! Československá socialistická republika nebyla zločinným totalitním režimem, jak se nyní snaží někteří dokazovat, nýbrž uznávaným právním státem, plně dodržující normy mezinárodního práva, což nezpochybnila žádná světová organizace, v niž byla republika zapojena, ani žádný mezinárodní soudní dvůr.
To to ale trvalo
Možná si řeknete, že je to ztráta času a plýtvání energií psát o starostovi Řeporyjí Pavlu Novotném, známém svým hulvátstvím a drzostí na adresu kohokoliv, kdo se mu jen trochu znelíbí, protože neuznává jeho pochybný hodnotový žebříček či má odlišné názory na tu či onu záležitost. Ne, nechci psát o něm, dnes patrně již bývalém členu ODS, s nimž se fotili snad všichni pravicový politici z původní pětidemolice včetně prezidenta Petra Pavla, aby si naháněli body od veřejnosti. Už toho je v mediální prostoru popsáno dost a další prezentace netřeba. Několik slov však chci ztratit k těm, kteří mají za povinnost v případě takovýchto exotů konat, a to bezodkladně, zvláště, jedná-li se o opakovanou činnost nebo dokonce jeli dotyčný v podmínce. Ptám se, kde jsou všichni ti strážci demokracie, zákonnosti a práva? Proč spravedlnost v takovýchto případech spí? Proč jsme stále svědky uplatňování dvojího metru? Každému by se mělo měřit stejně, ať jsi kmán nebo pán. Ne tak u nás. Na jednu stranu jsou do vězení posílání lidé za méně závažnou trestnou činnost, dnes nezřídka i za politické názory a postoje a na straně druhé se jiným opakovaně promíjí porušování zákonů. Doufejme, že rozhodnutí bezesporu odvážné soudkyně, která poslala „VIP“ Novotného do tepláků, jak si zaslouží, nebude v budoucnosti výjimkou a kandidát na prezidenta, jak se sám prezentuje, snad i po odvolání u druhé instance, skončí v lochu.
To to ale trvalo.
Úctyhodné gesto „demokratické“ senátorky M. Němcové.
V nedělních Otázkách Václava Moravce ve studiu zasedly tentokráte pouze čtyři ženy. Europoslankyně Kateřina Konečná - v nacházejících parlamentních volbách lídr hnutí STAČILO!, předsedkyně Sociální demokracie Jana Maláčová, poslankyně a první místopředsedkyně Sněmovny a místopředsedkyně hnutí Starostové Věra Kovářová a senátorka Miroslava Němcová. Kdo čekal slušnou a věcnou diskusi, musel být zklamán, neboť, bez přehánění, místy si divák mohl zcela oprávněně připadat jak na žižkovské pavlači či uprostřed dívčí války. Zatímco Konečná, ale i Maláčová, se snažily udržet věcný tón debaty podložené argumenty, Kovářová s Němcovou omílaly stará klišé o úspěšnosti vládnutí, a když byly konfrontovány s realitou, tak namísto věcnosti se uchylovaly k osobním urážkám a napadání svých spolubesednic. Nic nového pod sluncem chybí-li fakta a v hlavě vymeteno. Když v závěru pořadu účastníkům diskuse předala Kateřina Konečná svým nákladem vydané Pohádky o „úspěšném“ vládnutí Petra Fialy, viditelně vykolejená M. Němcová jimi v přímém přenosu mrštila o zem. Skutečně úctyhodné chování a gesto „demokratické“ senátorky.