Paranormální Miroslava Němcová
Adventní dny jsou pro křesťany dobou radostného očekávání Spasitele, duchovní přípravy na vánoční svátky, ale také časem rozjímání a dobročinnosti. Tak nějak to má i senátorka, politička za ODS Miroslava Němcová, která při každé příležitosti dává o sobě vědět svými protikomunistickými, ale i antibabišovskými výlevy a projevy chorobné nenávisti proti všemu čínskému a ruskému. Tentokrát snad pod dojmem svátečních dnů a duchovního zklidnění učinila výjimku a médiím a sociálním sítím poslala historku s fotkou ze svého mobilu, která dle jejího rozumu zobrazuje svaté zjevení. Mělo se to stát při ranním fotografování katedrály sv. Víta na Pražském hradě, kam se se svým manželem vydala na adventní mši. Zázrak? Spíše však nepovedené foto, jak ji ihned napsali fotografičtí odborníci a hlavně, jak píší další, trapné připomenutí sebe sama, když už jsou její tradiční témata obehraná. Tedy žádný nadpřirozený jev či UFO, ale paranormální zjevení se Miroslavy Němcové voličům před příštími senátními volbami, aby na ni nezapomněli. Neb představa, že skončí někde na Vysočině na lavičce před rodnou knihovnou, krmíce holuby, je pro ni černou můrou.
Další „hodnotné“ příspěvky do vzájemných vztahů
To, že česko slovenské vztahy jsou především díky současné české vládní garnituře na bodě mrazu, je žel smutnou skutečností. Rozdílné jsou pohledy na svět i Evropu, na fungování V4, ale zejména pak na pokračující konflikt na Ukrajině a s tím i na vztahy s Ruskou federací. Hlavně představitelé současné české čtyřdemolice jen těžce zkousávají, že se jim i přes zahraniční podporu dalších států nepodařilo ovlivnit parlamentní ani prezidentské volby a na Slovensku nevládnou jimi protěžovaní kandidáti a že dřívější bratři si volí cestu nikoliv podle jejich představ, ale tu svoji. Přímo do běla je rozpálila cesta slovenského premiéra Roberta Fica do Moskvy a jeho jednání s Vladimírem Putinem, se kterým, dle jeho slov, projednával standardizaci vztahů s Ruskou federací. Pro Slovensko nezbytný krok zvláště, když ukrajinský, dnes již vlastně ne prezident vyhlašuje, že počátkem roku zastaví tranzit plynu přes Ukrajinu a je pro zavedení sankcí proti ruskému jadernému programu, na kterém je závislá slovenská výroba z jaderných zdrojů. Zatímco zahraniční politici jsou v hodnocení návštěvy opatrnější a bez větších emocí, Češi jsou na špici jak protiruské tak i protislovenské kampaně. Skandál, zní z úst vládních představitelů. Co jen si to ten Fico dovoluje? Plazí se před masovým vrahem, vykřikuje ostuda české diplomacie, jakýsi Lipavský. Předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer zase považuje Ficův krok za krátkozraký a nebezpečný, kterým ohrožuje své spojence a tedy i naší republiku. Přisadila si i předsedkyně sněmovny Pekarová Adamová z TOP 09, prý jednání v Moskvě nestojí ani za komentář. Ono je to takto lepší, kdo ví, co by z ní vypadlo. Se svým z Bruselu přispěchala, jak jinak, když jde o Rusko, i europoslankyně za STAN Danuše Nerudová, když napsala, že předseda slovenské vlády právě „políbil prsten masovému vrahovi v Kremlu“. „Je to zrada a další nemravný krok, který poslouží ruským zájmům. Robert Fico je pro nás bezpečnostním rizikem,“ uvedla. Vskutku „pěkné“ to příspěvky do česko slovenských vztahů. Jen autoři jaksi zapomněli, že Slovensko je samostatným nikoliv vazalským státem s právem na vlastní vnitřní a zahraniční politiku.
Lov na voliče
Preference vládních politických stran zejména poté, kdy rezignovaly na své předvolební sliby a vládní prohlášení, ve kterém se zavázaly k jakémusi restartu politiky, ale zejména hospodářství, mají stále klesající tendenci. Pětidemoliční slepenec opustili Piráti a napětí narůstá i v kdysi mocné ODS, pod jejíž křídla se schovali dnes již málo volitelní lidovci spolu s topáky, vedené neodolatelnou pletařkou svetrů Markétou. Nejméně oblíbená vláda v historii samostatné republiky, byť se její předseda snaží sebevíc prezentovat úspěchy a v případě znovuzvolení zajistit platy jako v Německu, se v důvěře propadla až na samotné dno. Jak z bryndy ven, když přestávají fungovat jak účetní triky v případě státního rozpočtu, tak i kejkle marketingu? Existenční ohrožení je zřejmé veliké, a proto využijí každé příležitosti, jak se u krmelce udržet. Jednou z nich, na kterou spoléhají, je jimi přes odpor opozice schválená korespondenční volba, jenž by jim, jak předpokládají, mohla přinést až statisíce hlasů od občanů žijících v zahraničí, z nichž mnozí nemají s touto republikou po celá desetiletí nic společného a někdy ani páru, co se u nás odehrává. A protože se topící i stébla chytá, začali s vervou lovit voliče, kteří by jim hodili kýžené hlasy. Čerstvým příkladem budiž spanilá jízda prezidenta Petra Pavla do daleké Austrálie a na Nový Zéland, kde sice, jak uvádějí někteří místní komentátoři, se s první dámou sám dobře zviditelnil, ale jinak toho mnoho až na pár memorand o spolupráci nepořídil. Zato více času věnoval krajanům, aby je ujistil, že republika na ně nezapomíná a oni by tak neměli zapomenout na ni. Připomenul jim, že příští rok jsou v jejich bývalé vlasti parlamentní volby a že díky korespondenční volbě mohou svým hlasem podpořit zejména ty strany, které podporují současný kurz a i jemu dají záruku, že se může bez obav ucházet o hradní stolec i v příštím období.
Definitivně mu hráblo?
Kdo má na to ještě žaludek a také nervy, tak si pustil nedělní čistě prorežimní Otázky Václava Moravce, jejichž hostem byl předseda vlády Petr Fiala. Jako vždy bez oponentů vedl dialog se spřízněným Václavem Moravcem především o úspěších, jak říkal, mé vlády, kterou považuje za nejúspěšnější vládu v celé české historii. Té vlády, která má především pro své asociální kroky ve společnosti dvou procentní podporu, z jejíž vládního prohlášení zbyl jen popsaný papír, škoda že ne toaletní. Jako již po několikáté v přímém přenosu tento vystudovaný (?) politolog se v rozporu s realitou prsil a bájil o velkých úspěších a nejsvětlejších jitrech, které může jedině on a s ním všichni ti jeho koaliční kumpáni zajistit v případě, že mu v příštích parlamentních volbách dají lidé svůj hlas. Připustil sice, že není vše dokonalé a že i on dělá chyby, ale přijetí konsolidačního balíčku, zvládnutí uprchlické a energetické krize svědčí o tom, že se Česká republika vydala pod jeho laskavým vedením správným směrem. Aby svá slova korunoval prohlásil „Čtyři roky nestačily, potřebuji osm let, pak budeme mít platy jako v Německu a špičkové univerzity a firmy. Už nebudeme žádná montovna,“ řekl doslova mírně překvapenému Moravcovi, který se ho kupodivu snažil na základě faktů přesvědčit, že je to poněkud jinak. Lhaní na pokračování jako před posledními parlamentními volbami, kdy se mimo jiné dušoval, že nebudou zvyšovat daně a navyšovat věk odchodu do důchodu, nebo mají pravdu ti, co jeho výroky komentují na sociálních sítích tak, že našemu signalistovi panu Nutelovi definitivně hráblo?
Bratři
Potvrzením toho, že se na Kavčích horách mnoho s příchodem nového ředitele České televize nezměnilo je skutečnost, že až na zanedbatelné změny jsou na obrazovce nadále pořady a jednotlivci s prezentací toho jediného správného pohledu na svět, kdy při výkladu vnitřních a zahraničních událostí je stále měřeno dvojím metrem. Že to neprospívá uklidnění ve společnosti, ale naopak čím dále se prohlubuje její rozdělení je neoddiskutovatelným faktem. Nasazení snímku Bratři 1.1.2025, a to v nejvíce sledovaném čase, který pojednává o skupině bratří Mašínů, to jen potvrzuje. Ponechám stranou kvalitu filmu a výkony herců, to ať posoudí diváci, popřípadě soutěžní poroty. Přesto, že je film jakýmsi polodokumentem, který mapuje cestu a pohnutky aktéru při provádění i z dnešního pohledu teroristických akcí, vynechává zjevně záměrně zapalování stohů a polooslepení hasiče, což byl počátek, jak říkali bratři, jejich partizánské války s režimem. Jen náznakem je ukázáno, že při přepadení služebny bezpečnosti byl použit nůž, kterým jeden z Mašínů podřezal hrdlo omámenému, a tudíž bezbrannému, strážmistrovi. Obdobně je líčeno i získání peněz při přepadení vozu vezoucího výplaty zaměstnancům podniku nikoliv ze zištných důvodů, jak bylo prokázáno vyšetřovateli, ale v zájmu boje proti nenáviděnému režimu. Vše haleno vzletnými slovy o svobodě a demokracii. Poměrně více času je naopak věnováno jejich útěku na Západ, kdy se střetli s ozbrojenými složkami Německé demokratické republiky a Sovětské armády, aby se za cenu dalších obětí prostříleli do vytouženého západního světa. Prostě hrdinská epopej.
Z mého pohledu se převyprávěný příběh jednoznačně kloní na stranu těch, kdo jejich ozbrojený odpor vůči tehdejšímu lidově demokratickému režimu považují za legitimní a i přes jimi zavražděné oběti za obdivuhodný a dodnes státními vyznamenáními neoceněnými. Neudělal to kupodivu ani jejich vrstevník prezident Václav Havel, ani jeho následovníci Václav Klaus a Miloš Zeman, a i ten současný Petr Pavel, jak se vyjádřil, s tím má především morální problém (jak dlouho mu to asi vydrží?). Pro mne, a naštěstí v tom nejsem sám, vraždy zůstávají vraždami a vrazi vrahy, ať je to zpochybňováno kýmkoliv a čímkoliv tedy i filmem Bratři.