Hlas lidu
Po udělení státních vyznamenání prezidentem republiky k výročí založení Československa se jako každoročně objevují komentáře jednak k obsahu projevu, a hlavně pak k počtu a struktuře vyznamenaných. Nejinak tomu bylo i v letošním roce. Jednomu někdo chyběl, druhému naopak neseděl vyznamenaný. Tak už to bývá. Každého, byť je snaha, neuspokojíš. Jisté novum oproti éře bývalých hradních pánů je v tom, že stejně jako vloni se do současného prezidenta Petra Pavla obuli ti, kteří jemu a jeho drahé polovičce vyčítají jejich komunistickou minulost a v žádném případě by z jeho rukou státní vyznamenání nepřevzali. Příkladem budiž bývalý disident, hudebník a na čas i politik Michael Kocáb, který rozhodně svými ostrými slovy nešetří. Zaznamenal jsem však i názory, že je konečně třeba komunistickou minulost panu prezidentu odpustit, vždyť prý toho po sametovém převratu tolik pro republiku udělal ať už jako náčelník generálního štábu AČR nebo jako předseda vojenského výboru NATO. A to pro všechny, ptají se někteří další, nebo jen pro ty obrácené Pištory, kterým ani vojenská přísaha nic neříká? Kde je pravda: má ji Kocáb nebo ti co volají po odpuštění? Můj pravicově orientovaný soused mně na položenou otázku odpověděl tvrdě a jednoznačně. „Jestli mně a lidem něco na tom vadí, pak to, že Pavel má tu odvahu či přímo drzost dívat se při předávání ocenění do očí těm, proti kterým jako vojenský rozvědčík a předseda základní organizace KSČ bojoval. Omluvy za chyby - prý z mladické nerozvážnosti - nestačí. Na to musíš mít sakra prasečí žaludek. Nejsem sám, kdo má takovýto odsudek. Ber to jako hlas lidu“, končil svůj komentář poněkud rozpálený soused.
Zděšení
Tolik se těšili všichni ti Kolářové, Vondrové, Žantovští a další, společně s prorežimními zblbovadly, až v Americe v prezidentských volbách bude poražen Donald Trump a v lednu senilního prezidenta Bidena vystřídá v oválné pracovně Bílého domu Kamala Harrisová. Nestane se tak. Hlavním vchodem do prezidentského paláce nevstoupí v lednu příštího roku ona, ale skandály obestřený exprezident. Tragédie? Ono se toho zase tak nezmění. V Americe je zpravidla jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Přesto však šok, zděšení, koho to jen ti Američané zvolili? Proč jen se nepovedl atentát, pláčou někteří. Odsouzený zločinec, který je prý největší hrozbou americké demokracie, dokonce podle některých fašista, má opět stát v čele světové jaderné mocnosti? Přisadil si nediplomaticky i český prezident Petr Pavel, podle něhož je Trump nechutnou bytostí, se kterou by si ruku nepodal a také mu ji Donald za to ani nikdy nepodá. Proč takové osudky? Patrně pro jedno Trumpovo vyjádření, že pokud bude znovu zvolen prezidentem ukončí ihned válku na Ukrajině s přímo vysloveným dodatkem, že pokud chce někdo válčit, tak nemůže dál počítat s americkou štědrostí a podporou. Jinými slovy: jestli chcete vy Evropané dál pokračovat, tak za své. Amerika first má přednost! Skandální prohlášení běsní všichni ti váleční štváči. To přece nelze dopustit. Tolik se již do porážky Ruska ukrajinskýma rukama investovalo zní ve strukturách NATO. To by byl podraz. A potom jsou tu i další, a to osobní rizika pro všechny ty podporovatele válečného běsnění. Už vidím, jak stejně jako po prvním vítězství Trumpa v prezidenských volbách píše Alexandr Vondra spolu s dalšími protagonisty„ Proboha Donalde neopouštěj nás. Vždyť pochop, že není ani tak ohrožena bezpečnost Evropy, jako ta naše. Nás, kterým jsme vám pilně a poctivě sloužili. Co jen s námi bude v případě že vystoupíš z rozjetého vlaku? Ještě si to, prosím, rozmysli! Navždy Tvůj Saša“.