Kopou kolem sebe jak nepříčetní
Vládci posledních čtyř let prohráli, ale nevzdávají se a kopou kolem sebe jak nepříčetní. Do poslední chvíle věří, že se jim podaří vrazit klín mezi zformovanou koalici tří stran, ze kterých vzejde kádrové obsazení Sněmovny a vlády České republiky a dělají si naději, že by se v případě nových voleb mohli dostat opět ke sladkému lízu. Jen co na veřejnost pronikly, byť neověřené, informace, lépe řečeno spekulace o personálním obsazení vládních postů, začal z jejich řad za přispění spřátelených médií povyk. Co povyk. Vytáhli mediální bič a začali lustrovat. Zmobilizovali i občanskou veřejnost s vystoupením některých známých osobností zejména z řad umělců. Jak jinak. Nepřijatelný je pro ně nejen předpokládaný předseda vlády, ale i ti kteří by měli obsadit ministerské posty. Jeden je trestně stíhaný a ve střetu zájmu, druhý pronášel výroky neslučitelné z funkcí, další je nekompetentní a podobně, jako by zapomněli, že v dosluhující vládě byl ministr financí původně elektrikář, ministrem práce a sociálních věcí soukromý zemědělec a ministrem zemědělství vystudovaný farář atd. Prozatím jim nic nevychází, a tak se upínají k Hradu a věří, že jimi podporovaný prezident, byť by šel za hranu Ústavy, zasáhne. Obdobně se pokusili zvrátit volbu předsedy Sněmovny. Přes dehonestující kampaň a estrádu ve Sněmovně neuspěli a budou se patrně muset smířit s tím, co řekl doživotní poslanec ODS Marek Benda, že dolní komoru povede poloviční Japonec a předsedou české vlády bude pravděpodobně Slovák.
Povolební kocovina
Tolik ve slepenci SPOLU a ve STAN věřili ve vítězství a dělali vše možné i nemožné, aby se tak stalo. Předseda vlády se se svými podřízenými ministry s pomocí velké většiny médií snažil v rozporu s realitou přesvědčit voliče, že on sám a jeho vláda je tou nejúspěšnější, co zde byla od založení Československa v roce 1918. Mnoho si nepomohli. Lež má, jak se říká, krátké nohy. Nezachránili je ani hlasy ze zahraničí, a přitom si tolik slibovali od korespondenční volby. Lidé rozhodli jinak. Každá porážka se skousává těžce, ale tato obzvlášť. Nadále chtěli být u vládních a poslaneckých krmítek a najednou šlus, minimálně je na čtyři roky vymalováno. Kdo za to fiasko může? Vře to hlavně v ODS, která stále ještě skrývá pod deštníkem SPOLU dvě v podstatě nevolitelné strany TOP 09 a KDU- ČSL, které paradoxně na tomto spojenectví, na rozdíl od ó dé esky, vydělaly. Kroužky udělaly své a dříve samostatná třicetiprocentní volební strana ostrouhala. Harakiri Fialy jen těžko nespokojencům uvnitř strany bude stačit. Některá princátka již dávají o sobě slyšet. To samé ve SPOLU. Rozpadem sňatek z rozumu končí, rozvod je na spadnutí zní z nespokojených stranických řad. Padá tak i možnost zabránit společně ustavení Babišovi vlády, popřípadě konání předčasných voleb, ve kterých by jak topáci, tak lidovci rozhodně samostatně neuspěli. I proto jsou snahy ODS ještě s povolebním výsledkem něco udělat marné a někdy až směšné. Nepomůže jim ani trucování a tanečky okolo nepředložení nebo předložení státního rozpočtu na rok 2026. Že by šlo o jasné porušení zákona to již odmítá jen tvrdé jádro okolo Fialy na čele s její místopředsedkyní, stávající ministryní spravedlnosti, zametačkou bitcoinů a lži doktorkou Evou Dekroix. Budou nuceni vycouvat a přiznat, že tudy cesta nevede a jak říkala o opozici Pekarová Adamová, sedět v poslaneckých lavicích a jen šoupat nohama. Že se to na té naší politické scéně v povolební kocovině ale dějí věci?
Proč STAČILO nestačilo?
Poměrně dobře rozběhnutá kampaň zejména s velkým nasazení lídra europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné se subjektem, který prokázal svou životaschopnost jak v ve volbách do Evropského Parlamentu, tak i ve volbách krajských, se zadrhla v těch letošních parlamentních. Co zadrhla? Přiznejme si otevřeně je to debakl. Proč se tak stalo si musí vyhodnotit vedení hnutí a zejména však komunisté, kteří byli nejen politickým, ale i ekonomický garantem kampaně. Analýzu musí strana a hnutí provést bez emocí a ukvapených závěrů. Život nekončí, co se nepovedlo letos, může se za předpokladu dobré politické práce povést za čtyři roky. V případě předčasných voleb i dříve.
Hlubší pohled zvnějšku z nejnižších pater politiky a voliče, který konec konců rozhodl o tom, jak to dopadlo se ukazuje, že jednou z hlavních příčin neúspěchu byla masivní antikomunistická kampaň pravice podporovaná médií, která dnes a denně dělila společnost na demokraty, vyznávající západní hodnoty(?) a pak na populisty z ANO a extrémisty z Okamurovy SPD a komunisty ze Stačilo. Volič byl denně manipulován a strašen. Jedna z pidistran dokonce podala k Ústavnímu soudu stížnost, že STAČILO je skrytá koalice, a tudíž ji ke vstupu do sněmovny nestačí 5 %, což znejistělo voliče, kteří se obávali, aby jejich hlasy nepropadly. Odradit je mělo i poukazování na provedenou úpravu v trestním zákoníku, která dává na roveň fašismus a komunismus, což by mohlo vést i k zákazu KSČM a tím i vypadnutí ze Sněmovny. V případě vítězství opozice se strašilo i ruskými tanky s čínskou pěchotou na Václavském náměstí. Fantasmagorie. Nic takového nebylo ve hře už i proto, že Babiš prohlásil, že s komunisty nikdy vládu sestavovat nebude. Cílem všech opozičních sil bylo zbavit se Fialovy vlády a zabránit neoblíbenému pětikoaličnímu slepenci dál vládnout. To se podařilo. Volič suverén rozhodl. Lháři, neumětelové a korupčníci zaslouženě odcházejí a doufejme, že nadlouho.
Proč však ve volebním klání neuspělo STAČILO, které si šlo, slovy lídryně, ještě pár dnů před volbami pro dvouciferný výsledek? Byla za tím již zmíněná nenávistná kampaň a obavy voliče, aby jeho hlas nepropadl? Nikoliv. Nezanedbatelným důvodem prohry byly i chyby uvnitř hnutí. Předně program, výběr a rozmístění kandidátů v krajích byl více méně tvořen shora a také ne s dostatečným předstihem. I proto se nepodařilo potenciálnímu voliči vysvětlit, že ANO není žádné levicové hnutí, které bude dělat bůhvíjakou sociální politiku, ale naopak, že po volbách bez přítomnosti levice v Parlamentu bude mít tendenci odklánět se doprava. Nedostatečná byla prezentace a srozumitelný výklad priorit, a to nejen od kandidátů směrem k veřejnosti, ale i od najaté reklamní agentury. Kateřina Konečná byla a je nesporně politickou osobností a tahounem, ale bez obdobného nasazení dalších nelze doufat v příznivý výsledek. Neprospělo také zapojení Maláčové SOC DEM. Jednak přišlo pozdě v době, kdy již byly hotovy kandidátky, a tak přesuny v pořadí byly přijímány zejména od členů KSČM a sympatizantů s nelibostí. Problém byl v tom, že do řad STAČILO vstupovala tato strana vnitřně kádrově a programově vyprázdněná a rozpolcená, s historicky i čerstvě odmítavým postojem ke spolupráci s komunisty z února letošního roku. Navíc s okatým záměrem, že volitelným jedincům nejde o budoucnost a existenci jejich strany, ale viditelně jen o získání poslaneckých mandátů, což volič nemohl přehlédnout.
S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem je otázkou, zda mohlo STAČILO pro lepší výsledek udělat více a jak dál. Rozhodně ano. Předně sjednocování levicových a vlasteneckých sil má i nadále smysl a opodstatnění, ať už pod jakoukoliv hlavičkou a komunisté by i nadále měli být toho hnací silou. Úspěch ale bude mít jen takový projekt, který bude po všech stránkách dobře promyšlen a realizován a to s jasným, srozumitelným a reálným programem, jenž bude podporován permanentní nikoliv jen předvolební kampaní. Samotný subjekt pak musí být jednoznačnou a nekompromisní, byť mimoparlamentní opozicí, kde tíhu zodpovědnosti za výsledek nenese jen lídr, jak tomu bylo nyní, ale další jasně vyprofilované osobnosti. Přitom se nebát dávat příležitost mladým lidem. Jen tak se může dílo podařit.