Důchodová deforma
To bylo nějakých slibů, když lákali voliče k parlamentním volbám v roce 2021, aby dostali jejich hlasy. Tvrdili například, že nebudou zvyšovat daně a posouvat věkovou hranici odchodu do důchodu nad 65 let, aby potom bylo zakrátko všechno jinak. Zdanili co se dalo. Na straně výdajů ruší nebo osekávají dávky, zpomalují růst důchodů. Na slib, že začnou zmrazením svých platů, jaksi pozapomněli, naopak si je nemravně navýšili. Lidé chudnou a stále více se dostávají do složitých životních situací. Jako jediná země v Evropě jsme se nedostali na předkovidovou úroveň. Inflace sice klesla, ceny energií jsou nadále ve srovnání s okolními zeměmi vysoké, u potravin začínají růst. Podle slov nejméně oblíbeného předsedy vlády Fialy, jehož vládě věří 2 % občanů, je však všechno OK a kráčíme od úspěchu k úspěchu, což si rozhodně nemyslí stávkující zemědělci, školáci, odboráři, a nově i zaměstnanci soudů. Sebereflexe žádná. Sami sobě vytírají zrak nereálným rozpočtem, postaveném zejména na škrtech. Úplně rezignovali na příjmovou stránku. Ten loňský zalátal pouze zisk z ČEZ, banky z původních třiceti miliard přihodily směšných sedm set miliónů. Zrušili EET, šedá ekonomika roste, jak nikdy. Vyšší zdanění velkých korporací a bank v nedohlednu. Stamiliónové zisky dál odtékají na konta zahraničních akcionářů. Místo na zvyšování životní úrovně jdou prostředky do zbrojení a podporu válečného šílenství. Nyní se pustili do tak zvané důchodové reformy a po 32 hodinách jednání v parlamentu ji i přes odpor opozice pustili silou svých hlasů do druhého čtení a netají se s tím, že ji v tomto roce schválí. Má dojít nejen ke zpomalováním růstu důchodů, ale zůstalo tam i to, co budí největší odpor veřejnosti a to je prodloužení věku odchodu do důchodu nad pětašedesát let. Takže jen pro ilustraci: ti dnešní dvacetiletí budou muset pracovat i několik let po sedmdesátce. Ano čtete dobře vážení čtenáři, takovou tu máme „empatickou“ vládu, Parlament, zbytečný Senát a vše podpisujícího prezidenta republiky. Hanba jim.
Hurónský řev
Takto okomentovala jásot komunistů moderátorka České televize, která sledovala evropské volby v jejich sídle, když se dozvěděli výsledky voleb do Evropského parlamentu. A že bylo nad čím jásat. Koalice Stačilo, vedená šéfkou komunistů Kateřinou Konečnou, dosáhla na výsledek, který z ní udělal s 9,56 % čtvrté nejsilnější uskupení se 2 mandáty do EP. Na jedné straně radost z dobře odvedené práce, na politickém protipólu doslova a do písmene šok násobený ještě tím, že za vítězným ANO se 7 nominanty a slepencem Spolu se 6, neskončila žádná ze stran současné pětidemolice, ba ani ta druhá z vládní opozice, ale nováček na politickém nebi Motoristé a Přísaha v čele s volebním lídrem Filipem Turkem. Ostrouhal Rakušanův STAN, Piráti i Okamurova SPD, o politických pijavicích KDU ČSL a TOP 09 ani nemluvě. Už v tu noční dobu a za svítání, kdy bylo rozhodnuto, kdo bude zastupovat Českou republiku v Evropském parlamentu, bylo vidět, jak tuto porážku těžko koušou a zmateně hledají příčiny svého neúspěchu, ale pochopitelně ne u sebe. A tak ihned v povolební debatě namísto toho, co bude dělat v EP pro Českou republiku, plive Alexandr Vondra jedovaté sliny na Filipa Turka za jeho před lety zdviženou pravici a Jan Farský v USA připravovaný pro federalizaci Evropy, aby se dala Amíky lépe ovládat, vidí na rukách Kateřiny Konečné krev těch, co bojovali proti komunistům. Vrtá jim hlavou, že právě těm dali voliči svůj hlas. Zřejmě dodnes nepochopili, že dostali červenou kartu především za způsob a výsledky katastrofálního vládnutí, za přezíravý vztah k vlastnímu obyvatelstvu a v neposlední řadě za podporu válek namísto hledání mírových východisek.
Plastici
Kdyby nešlo o mrhání prostředků daňových poplatníků ani ve snu by mě nenapadlo napsat něco o skandální, pofidérní undergroudové hudební skupině The Plastic People of the Univrverse, známé spíše než kvalitou své produkce provokacemi proti bývalému socialistickému režimu, který ve svých vystoupeních nijak nešetřili, a tak je podle tehdejších zákonů nešetřil ani on. Nebylo divu, že tyto od pohledu nechutné, umolousané bizarní figurky, vystupující zpravidla pod vlivem jakýchkoliv mysl zastírajících látek, kteří sami o sobě prohlašovali, že sice neumí hrát, ale těší je dráždit hada bosou nohou, vyfasovali občas zákaz hraní nebo dokonce skončili v péči vězeňských dozorců. Velcí kámoši Václava Havla, pro něhož a jeho partu do toho mydlili i při orgiích na legendárním Hrádečku, byli v tomto směru jedničkou, a i proto bylo nezbytné je po kontra převratu za utrpěná příkoří odškodnit. I když na ně chodil málo kdo, najednou měli prostor pro hraní, o kterém se jim v minulosti ani nezdálo. Byli velebeni, a i za přispění hradního pána porůznu oceňováni, dokonce se proslýchá, že byli na jeho výplatnici. Objevovali se na prestižních společenských akcích, na kterých exceloval například Magor Jirous úplně nahý a všichni bez rozdílu se vždy zpili do němoty. Nyní po 35 letech se jal jejich dalšího oceňování i Magistrát hlavního města Prahy. Když jsem to jen tak z hecu volal jejich vrstevníkovi písničkáři v důchodu, kterého také, když si pustil tak říkajíc hubu na špacír, postihl nějaký ten zákaz, smál se až se za břicho popadal. Prý to mě řekni za co? No přeci za „mimořádný projev osobního hrdinství v době normalizace“ k čemuž dostanou stříbrnou medaili a ti žijící 100 000 Kč navrch. Za jaképak hrdinství zalapal po dechu vysloužilý umělec? Spíš to vidím tak, že jim došly prašule na chlast. Tak tvrdě a v kostce bych to neřekl, ale asi nebude daleko od pravdy.