Ze zajímavějších bodů šlo o odhlasování čestného občanství starostovi Prahy 13 z let 1990-2002 ing. Petru Bratskému, původně za Občanské fórum, záhy za Občanskou demokratickou stranu. K jeho cti jistě patří, že se snažil zachovat koncept výstavby Jihozápadního města tak, jak byl připraven a zčásti realizován v letech dnes tolik skandalizovaného socialismu před rokem 1990 a do značné míry se mu to dařilo. Nebylo to vůbec samozřejmé, stačí se podívat na neutěšené poměry výstavby v řadě jiných městských částí Prahy. Místy to připomíná obludárium.
Jistě mu i jeho nástupci Davidu Vodrážkovi z ODS lze vytýkat, že některým stavbám
charakteru zahušťování výstavby sídlišť Prahy 13 nezabránili, nebo že nezabránili zlé podobě staveb, viz věž domu Prokopský vrch. Jistě. Vezmeme-li ale v úvahu, že:
- na místo demokracie bez přívlastků máme „developerskou demokracii“,
- nekvalitní zákon o územním plánování a stavebním řádu, který se od časů Vavrouškovy velké novely z roku 1992 opakovaně dále zhoršuje,
- nekvalitní, chcete-li hodně děravý územní plán z roku 1999 a ještě horší území plán připravovaný od roku 2013 pod názvem „metropolitní plán“,
tak by nás takový výsledek neměl překvapit. Připomínám jen přístavbu obchodního centra Lužiny, značka jako pěst na oko, zvláště pak její věž. Rebelie proti tomuto podivnému záměru byla na Praze 13 a zvláště pak na sídlišti Lužiny veliká, podařilo se prosadit i posuzování vlivů na životní prostředí projektu této stavby, ale nakonec si to investor stejně vyboxoval, protože vlastnil příslušný pozemek, děravý územní plán Prahy to nevylučoval a splnil platné technické, hygienické a další normy. Výšková regulace výstavby se uplatňuje jen v pražské památkové rezervaci.
Stejného druhu byla i stížnost obyvatel ulice Chalabalova proti záměru postavit na asfaltovém hřišti menší obytný dům. Stížnost je to jistě oprávněná. Ve slušné společnosti se na dětská hřiště nesahá. Také zde Praha 13 tahá za kratší konec provazu (vykoupit příslušné pozemky se jí před lety nepodařilo pro nezájem vlastníků) a podle obdobné logiky se může stát, že si to investor (pozemek koupil od restituentů) vydupe, i přes nesouhlas vedení Prahy 13. Uvidíme.
Hospodaření Prahy 13
První čtvrtletí 2025 je prý v pohodě s přebytkem asi 9 mil. korun, a to i při rozpočtovém provizoriu až do března. Jiné roky bývalo vyšší. Možná i proto, že investice přes 50 mil. korun byly na první čtvrtletí vysoké. Praha 13 obdržela další dotace, což jistě potěší.
Závěrečný účet Prahy 13 za rok 2024 prošel sice bez podpor opozice, ale v zásadě hladce. Hospodaření městské části Praha 13 za rok 2024 se špatně hodnotí, když během roku městská část získává další a další dotace, přičemž ty investiční obvykle není v příslušném roce schopna utratit. Takže může vzniknout i přebytek kolem 180 mil. korun, jak sdělil pan starosta v úvodu bodu.
K hospodářským věcem patří i schválení dotace sportovnímu klubu a dotace Domovu pro seniory ve výši 550 tis. korun na nákup nových matrací do postelí. Padla otázka o přijatelnosti plateb za pobyt v Domově pro seniory na Praze 13. Šedesát tisíc měsíčně platí občané mimo Prahu 13, občané Prahy 13 platí 20 tisíc za lůžko na dvoulůžkovém pokoji a 30 tisíc za lůžko na jednolůžkovém pokoji. Je to dost, ne každý potřebný důchodce si to může dovolit.
Několik věcných břemen prošlo hladce.
V interpelacích se mluvilo zejména o rekreačním středisku Kozel v Krkonoších. Jeho
hospodaření se v poslední době zlepšilo, což ale nebrání některým domáhat se jeho privatizace. Na závěr nemalé rozpravy o Kozlu se zastupitel Mucala (Zelení a piráti)
nechal slyšet, že bude dál bojovat za jeho privatizaci. Děti prý čert či ulice vem.
Jako občan Prahy 13 jsem interpeloval neutěšenou situaci v ulici K Opatřilce, ke byly za nemalé peníze postaveny krásné chodníky, ale část jich blokuje přes ploty se rozrůstající se zeleň.