Trojlístek pravd, platných čím dál víc

3. 4. 2018

V břevnovském hostinci U kaštanu je 25 židlí. Předevčírem jsme je obsadili do poslední.  Rovných 140 let od chvíle, kdy tudy běžely dějiny. 7. 4. 1878 tu vznikla „českoslovanská“ sociální demokracie. Zval jsem i Jiřího Zimolu, jejího statutárního místopředsedu dnes. Kvitoval to s povděkem. Nezašel jen kvůli sjezdu pár hodin nato. Setkání neposedných mozků k mezníku, k němuž vede rodokmen obou našich stran, popřál zdar v zájmu celé levice.

Delegátů sjezdu před 140 lety bylo 15. Sešli se až v náhradním termínu. Tentokrát se už „tajné“ monarchie podařilo oblafnout. V českých zemích rostlo její „průmyslové srdce“. A v něm přední oddíl jejího dělnického hnutí. Zdobily ho obdivuhodné životní příběhy. Josefa Boleslava Pecky. I Ladislava Zápotockého. Josefa Hybeše či Pankráce Krkošky. Až na něj  byli z „modrých límečků“. Optiku marxismu doháněli po nocích. Poměrům viděli pod kůži víc, než „moderní levice“ našich dnů. S obdivuhodnou kuráží šířili pravdu o pařížské Komuně – i sadistické pomstě jejím poraženým hrdinům.  

Kolébkou sociální demokracie bylo Německo. Ta rakouská vznikala jako její faktická součást. Osamostatnila se až v dubnu 1874 v Neudörflu. S programem „odstranění kapitalismu“ a „dosažení společenské, státem organizované výroby majetku“. „Práva svobodného sebeurčování národů“, která však nesmí být “překážkou ve společném snažení ke hmotnému osvobození“. Krok ke „společné práci německých a slovanských dělníků“ vysoce ocenil i Marx. Stranické ústředí rozbilo stan ve Vídni. Pod nosem represívních centrál to nebyl šťastný nápad. Načas se muselo přesunout i do Liberce. Mátly ho fantasmagorie  Ferdinanda Lassalla. Ten do „jedné reakční masy“ řadil i dělnické spojence na vesnici. Oporu proti kapitálu si vysnil i v císařském majestátu.   

Českou větev strany to ovlivnilo jen okrajově. S postupem industrializace přibývalo i dělníků. jež bylo potřeba oslovit česky. „Českoslovanská“ sociální demokracie se toho ujala s pozoruhodnou vervou. Hlavně prací v odborech a politickým i širším vzděláváním svých členů. Periodika Budoucnost, Organizace a Dělnické listy, vydávaná jednotlivými aktivisty, povýšila na tiskové orgány strany.

Už U kaštanu ukotvila tři pilíře. Právě jim dala za pravdu i všechna příští rozcestí. Tím prvým je jasné vědomí, že práva všech, s kým se kapitalismus nemazlí, dostanou šanci až za jeho hranicemi. Tím druhým – masová práce, mířící právě tam už „tady a teď“. A třetím – boj za pokrok ve vlastní zemi tak, aby našel co největší vzájemnou oporu i v okolním světě.  

Tehdy U kaštanu čadily petrolejky. K nepoznání se to změnilo i tam. Trojlístek pravd, starých 140 let, však platí. Dnes ještě víc než kdy dřív.

Autor: 
Josef Skála, místopředseda ÚV KSČM
Zdroj: 
Mediální úsek ÚV KSČM